Článek
Luisa McDermott z anglického Bradfordu žila většinu svého života se silným předkusem, který se u ní objevil už v devíti letech. Její dolní čelist vyčnívala o celé tři centimetry před horní a způsobovala jí nejen zdravotní komplikace, ale také nízké sebevědomí. Po osmi letech s rovnátky se konečně dočkala pětihodinové operace, která jí změnila život.
Chirurgové při zákroku posunuli dolní čelist o necelý milimetr dozadu a horní o centimetr dopředu. Výsledkem byla nejen dramatická proměna vzhledu, ale i osmitýdenní utrpení bez pevné stravy.
„Stálo to absolutně za tu bolest a je to životní změna,“ řekla Luisa pro Need To Know. „Jsem tak ráda, že jsem do toho šla. Úplná rekonvalescence trvá asi osmnáct měsíců. Dva týdny jsem byla jen na tekuté stravě a musela jsem jíst brčkem, pak jsem zvládla třeba bramborovou kaši. Bylo to ale strašně nepříjemné. Nemohla jsem polykat, necítila jsem zuby, potřebovala jsem péči 24/7, museli mě krmit a sama jsem nedokázala ani na toaletu,“ dodala s tím, že třetí den po operaci měla oko úplně nateklé a viděla jen na půl. Oteklé a pohmožděné byly i tváře, krk, rty, brada a do toho ji trápilo krvácení z nosu.
Přestože rekonvalescence byla extrémně náročná, Luisa nikdy nelitovala. „Nebála jsem se, protože jsem to vždycky chtěla a věděla jsem, že se dostanu na druhou stranu. To, co jsem prožila, byla cesta, kterou jsem musela projít. Stále mám problém jíst a žvýkat pevnou stravu, mám brnění v bradě a nemůžu pohnout horním rtem,“ popsala své současné potíže.
Sebevědomí začalo ztrácet už v pubertě. „Lidé občas něco poznamenali k mé čelisti, ale nebylo to každý den. Občas zaznělo: ‚Máš obrovskou čelist.‘ Ty poznámky mě ale tolik netrápily, protože jsem věděla, že jednou půjdu na operaci. Přesto mě čelist dělala nešťastnou a nenáviděla jsem focení,“ vzpomíná.
První zákrok podstoupila už v osmnácti letech, kdy jí čelist zkrátili o pět milimetrů. Součástí léčby byla i rovnátka a pravidelné kontroly každých šest týdnů. „Byla jsem zoufalá. Nešla jsem na univerzitu, protože jsem věděla, že během studia budu muset na operaci a každých šest týdnů jezdit na kontroly. Nakonec se mi zuby přestaly posouvat, protože čelist byla moc vpředu. Rovnátka mám už osm let a nemůžu se dočkat, až je v lednu sundají,“ říká.
Dnes už ale může mluvit o šťastném konci. „Můj pohled na život se úplně změnil. Miluju svůj boční profil. Všechno je na svém místě a symetrické. Jsem opravdu šťastná a cítím se milionkrát lépe, když se podívám do zrcadla. Teď, když se fotím, mám pocit, že doháním všechny ty roky. Cítím se mnohem sebevědomější,“ svěřuje se.
Proměna je tak výrazná, že ji někteří lidé vůbec nepoznávají. „Spousta lidí mě nepoznává. Soused i kolegové mě poprvé vůbec nepoznali. Lidé se na mě podívají podruhé, protože nemohou uvěřit, že jsem to já. Myslí si, že jsem někdo jiný, a úplně je to šokuje,“ směje se Luisa.
