Britka vysvětluje, proč její děti nemusí říkat „promiň“. Její výchova šokuje ostatní maminky

Certifikovaná koučka z Yorku ve Velké Británii Kelly Medina Enos (34) se rozhodla vychovávat své děti jinak, než je běžné. Místo trestů volí empatii, místo křiku porozumění a omluvy nechává na skutečném pochopení situace – ne na společenském diktátu. Tvrdí, že tento přístup dětem pomáhá lépe se orientovat ve vlastních emocích.

Kelly je koučkou tzv. jemného, respektujícího neboli nenáročného rodičovství. Dostala se k němu poté, co její tehdy 18měsíční syn George začal projevovat agresivní chování. „Začal mě bít a já nevěděla, co dělat,“ přiznává. Po konzultaci na tiktoku jí neznámý uživatel doporučil, aby se seznámila s tímto přístupem, který klade důraz na respekt a pochopení.

Zpočátku byla skeptická, ale rozhodla se to zkusit. Jednou z prvních změn bylo odstranění slova „ne“ z jejího slovníku. Místo „nesmíš lézt“ říká „dej nohy na zem, prosím“. Tato změna přinesla překvapivé výsledky.

Dalším krokem bylo přestat nutit George, aby se omlouval. Kelly vysvětluje, že děti si rozvíjejí empatii až kolem 11. roku života a nucená omluva je podle ní neupřímná. Místo toho ho vede k tomu, aby pochopil, co se stalo, jak se cítí druhá osoba, a co by mohl říct nebo udělat, aby situaci napravil.

„Nepoužívám tradiční metody trestání, jako je ‚zlobivý koutek‘. Místo toho nabízím synovi ‚koutek pro uklidnění‘, kde může strávit čas, pokud to potřebuje,“ vysvětluje maminka pro NY Post s tím, že tento prostor je vybaven knihami a pomůckami pro dechová cvičení, která mu pomáhají zklidnit se bez pocitu izolace.

Svou 14měsíční dceru Ariellu už od raného věku učí znakovou řeč, aby mohla lépe komunikovat své potřeby. „Po každém jídle si řekne o přídavek,“ směje se Kelly. Tímto způsobem se snaží předejít frustraci z nemožnosti vyjádřit své potřeby.

Zdůrazňuje, že jemné rodičovství není totéž co benevolentní výchova. Naopak, zahrnuje jasné hranice a vedení dítěte s respektem a porozuměním. „Nikdo není dokonalý rodič. Všichni občas křičíme. Ale tento styl rodičovství znamená hledat spojení i při napomínání dítěte, umožnit prostor pro velké emoce a učit bez obviňování a zahanbování,“ vysvětluje maminka.

Přestože se setkává s kritikou, věří, že tento přístup je sice náročný, ale efektivní. „Lidé říkají, že je to snadná cesta, ale je to pravděpodobně nejtěžší forma rodičovství. Přeji si, aby lidé dali tomuto přístupu šanci, než udělají ukvapený závěr,“ uzavírá Kelly.