Článek
Když udeří vedra, většina lidí sahá po zmrzlině a vyráží k vodě. Pro Kerry Clayton (35) z Maidstonu v anglickém Kentu ale znamenají letní dny doslova domácí vězení. Její tělo totiž na teploty nad 20 stupňů reaguje panikou, omdléváním a pocitem, jako by hořela zevnitř.
„Cítím se, jako bych byla uvězněná v sauně,“ popisuje Kerry s tím, že i běžný odvoz dětí do školy ji může zcela vyčerpat. Její diagnóza zní POTS – posturální ortostatický tachykardický syndrom. Jedná se o poruchu, při které dochází k prudkému zvýšení tepové frekvence a poklesu krevního tlaku při změně polohy nebo přehřátí. V důsledku toho může člověk ztratit vědomí nebo cítit extrémní únavu.
„Už jako dítě jsem nesnášela teplo. Furt jsem omdlévala a bylo mi pořád divně, ale nikdo nevěděl proč. Držela jsem se uvnitř, hlavně v místnostech bez slunce,“ vysvětluje pro Need To Know. Diagnózu jí lékaři stanovili teprve před třemi lety, a to díky jednomu detailu: její chytré hodinky jí ukázaly, že se jí při vyšší teplotě prudce zvedá tep, a to i když jen sedí.
„Šla jsem k doktorovi, ten mě poslal na kardiologii – a tam konečně přišli na to, co mi je.“ Jako maminka dvou dětí (8 a 10 let) teď čelí každé letní sezoně s obavami. „Mám doma pořád zataženo, běží mi pět ventilátorů, a když jdeme s dětmi ven, dopředu zjišťuju, kde bude stín,“ říká Kerry s tím, že kvůli nemoci musela omezit výlety, dovolené i společenské akce.
„Lidi v rádiu říkají, že jedou na pláž – pro mě je to noční můra. Já se schovávám doma se studeným ručníkem a klimoškou na maximum. I v autě ji mám neustále zapnutou. Někdy se po deseti minutách venku tak přehřeju, že doma skončím s pytlíkem ledu a zatáhnutými závěsy.“
Vedro pro ni není jen nepříjemnost – je to životní překážka. „Lidi si myslí, že jde o trochu pocení. Ale já mám pocit, jako by se moje tělo vypínalo. Není to o tom, že si odložím svetr. Je to brutální,“ dodává.
Přesto se Kerry snaží žít co nejvíc normální život. Provozuje vlastní firmu s designovými šperky, a i když je někdy fyzicky vyčerpaná, nechce se vzdát svého podnikání ani života s rodinou. „Chtěla bych zažít normální léto. Ale tohle je moje realita – a musím z ní vytěžit, co se dá,“ uzavírá.
