Článek
Tak to tady ještě nebylo! Ústavní soudci se nehodlali smířit s haněním své instituce od politiků. Poprvé v historii využili málo známé ustanovení, které jim ve výjimečných případech umožňuje udílet tresty jako běžným soudům.
„Pomyslný pohár přetekl. Z minulosti jsme zvyklí na různé kverulanty, ale to, co předvedli politici v souvislosti s předběžným opatřením ohledně summitu NATO v Ankaře, je příliš,“ zní nenápadné stanovisko Ústavního soudu, jež bylo zveřejněno na nástěnce u brněnského hlavního nádraží, kterou soud používá, když chce, aby si někdo jeho rozhodnutí přečetl, aniž by o tom sám musel přespříliš aktivně informovat.
Před několika dny zasedl kárný senát a usnesl se o vině a trestu pro tyto osoby: státního zmocněnce Filipa Turka, ministra zahraničí Petra Macinku, předsedu Sněmovny Tomia Okamuru, poslance Miroslava Ševčíka a premiéra Andreje Babiše. Všichni museli okamžitě nastoupit do Poslanecké sněmovny na veřejně prospěšné práce s ostrahou. Jde hlavně o úklid a drobnou údržbu.
Šéf správy sněmovního areálu byl z toho nejdříve trochu paf. Když mu ale justiční eskorta z Brna ukázala lejstro s podpisy a razítky, načež z antonu vystoupili všichni odsouzení, pochopil, že nejde o skrytou kameru nebo podobný žertík.
„Budu si stěžovat u prezidenta!“ zaječel Macinka, když mu sundali pouta. Babiš se tvářil sklesle, jako kdyby stále nemohl uvěřit tomu, co se děje. Turek nasadil masku, že na místě vůbec není. Ševčík myslel jen na to, že si již dva dny nemyl svoji proslulou řídnoucí hřívu a co tomu řeknou lidi.
Vzpurnou nepoddajnost si zachoval pouze Okamura. „Jsem předseda Sněmovny, okamžitě mě pusťte!“ řekl zvýšeným tónem.
„Hubu držet!“ zařval správce a pak mírněji dodal: „Pan kancléř má už dovolenou, za všechno tady teď ručím já. Pane Okamuro, laskavě sklapněte. Vemte si tu svoji bandu a pojďte všichni za mnou, přidělím vám práci.“
Šoky ve Sněmovně
Několika málo poslancům a poslankyním, kteří ještě neodjeli na dovolenou a z různých důvodů se poflakovali po Sněmovně, se tak naskytly překvapivé obrázky.
Okamuru správce přidělil ke dvěma Ukrajincům, kteří opravovali zásuvky. „Vidíš to, co já, Tarasi?“ zeptal se jeden svého druha. „Vidím, Igore, a nevěřím vlastním očím,“ odpověděl druhý bezchybnou češtinou. Tomio neříkal nic. Oběma rukama držel drát, který před chvílí strčil do zásuvky ve snaze zjistit, jestli je už odpojená od sítě, nebo ne. Drkotal zuby a pokoušel se přesvědčit proud 220 V, aby ho už nechal být.
Babiš se Ševčíkem drhli schody, po nichž škodolibě hopsal nahoru a dolů tělovýchovný ministr Boris Šťastný. „Hopla – a zpátky. Kdo má v těle zdravý duch, ten nedýchá v zdviži vzduch!“ recitoval Boris a neustále šlapal po mokrých skvrnách.
„Nemohl bys jít do pr, teda do výtahu, Borisi?“ zeptal se unaveně Babiš. Šťastný si vzpomněl, že se Andrej po odpykání trestu vrátí do čela vlády, a proto se raději opravdu klidil stranou.
Nejzajímavější práci měli Horáček s Pažoutem, pardon, Macinka s Turkem. Podepsali přítomnému dozorci závazný slib, že neutečou, nebudou hajlovat, nazývat ostatní méněcennými lidmi, provokovat a celkově se vůbec nebudou chovat jako Motoristé. Pak se oba repetenti odebrali s kýblem, saponátem, hadrem a malým rejžákem na okružní cestu po sněmovních toaletách, aby je postupně umyli a vyčistili.
Hned na prvních ovšem narazili na duo Petr Fiala a Eva Decroix, kteří na záchodě tajně kouřili. „Vy tady hulíte?“ otázal se Macinka. „Nejen to, holobrádku,“ odvětila dvojsmyslně Eva. Chvíli si vychutnávala rozpaky našich dvou uklízečů a pak zatleskala: „Šup, vypadněte, hoši!“
Další toalety, další příhoda. Tentokrát byl jejím hlavním aktérem Igor Červený, přistižený ve velmi prekérní situaci. Ministr životního prostředí – ale rovněž poslanec – měl na umyvadle položenou učebnici boxu a před zrcadlem si stínoval údery.
„Co to tady vyvádíš?“ zajímalo Turka. Červený se začervenal a pak šel s barvou ven: „Už tě mám, Filipe, plný zuby, jak se na mě furt vytahuješ. Já jsem ministr, ne ty! Chci ti rozbít hubu, a tak se učím boxovat. Krej se!“
Turek se naneštěstí nekryl, takže se mu okamžitě z nosu spustila krev. „Teď jste oba červení,“ zachechtal se Macinka, nacpal Turkovi do otékajícího frňáku špunt od saponátu a odvlekl ho pryč.
Velkorysý prezident
Ke cti trestanců nutno podotknout, že se všichni chovali při plnění svých povinností vzorně. Celý první den výkonu trestu se tak obešel bez mimořádných příhod. Pouze když Okamuru odpojili od napětí, dotyčný koktal a od té doby pořád opakuje: „Máám ráád UkUkUkrajince!“ Tomio navíc získal k vedení Sněmovny novou funkci: lze si na něm nabíjet mobily a vařit kávu.
Prezident Petr Pavel podle dostupných informací zcela vážně přemýšlí, že celé skupince udělí milost. Má ovšem jednu podmínku: českou delegaci na summit NATO do Ankary povede on, přičemž Macinka bude i nadále pokračovat výhradně v činnosti, při níž se během výkonu trestu tolik osvědčil.
Super kachna jsou texty, které vycházejí ze skutečných událostí, ale jinak jde o fikci. Zatím…