Super kachna: Kam se hrabe Zdíša! Pátrání hluboko v Turkově minulosti přineslo šokující objev

Velmi překvapivá zjištění přinesla osobní svědectví z dávné minulosti Filipa Turka (40). Problematický hranáč byl v mládí velice citlivým člověkem, miloval Šumavu, přičemž se chtěl stát přírodovědcem!

Jak známo, Turek se před několika dny dosti nešťastně vyjádřil k úniku toxických chemikálií do půdy v národním parku Šumava. Nejdříve svinstvo označil za yperit, poté expertízu změnil na fosgen, načež to chvíli dokonce vypadalo, že v jeho podání půjde o vysoce nebezpečnou látku, kterou tvoří dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku.

Obvyklé opovržení a smích na sebe nenechaly dlouho čekat. Nic nepomohla ani obětavá snaha Turkova dvorního posluhy Igora Červeného, který přispěchal s tvrzením, že Filip neměl aktuální informace, tudíž trošičku pletl páté přes deváté.

Bylo velkým překvapením, když se v redakci rozezněl telefon, v němž se ozval vzrušený hlas: „Nemohu dále mlčet k bezpráví, které provází Filipa Turka. Než se stal hranáčem, byl to milý hoch se sklony k ochraně přírody a vědeckému poznání,“ zaznělo ze sluchátka. Mužský hlas poté sdělil, že je ochoten se pod přísnou anonymitou sejít a sdělit podrobnosti. Samozřejmě jsme hned nasedli na redakční koloběžky a vyrazili z pražských Dejvic směrem k Šumavě, kde Filip strávil část mládí.

Na prahu omšelého domku na okraji malebné vísky nás po dvaceti hodinách jízdy a třech poruchách přivítala postava v černém oblečení, s kuklou na hlavě, z níž pouze trčel výrazný nos a blyštily se v ní bystré, pichlavé oči. „Musíte prominout mé maskování. Nechci, aby mě po mém svědectví zlikvidovala bruselsko-liberalistická klika nebo pravdoláskařská klaka. Ti lidé považují Filipa za úhlavního nepřítele a nenechají si ho ukrást pravdou,“ řekl muž omluvně na přivítanou.

Usedli jsme u šálku dobré překapávané kávy a s narůstajícím pohnutím vyslechli tklivý příběh chlapíka, který měl kdysi nádherné sny, ale jehož postupem času semlela realita.

Turek se sice narodil v Praze, ale již od časného dětství jezdil na víkendy a o prázdninách na oblíbenou Šumavu, kde se zajímal o faunu i flóru (o Želivského už ne), včetně problémů, které obvykle přináší kůrovec. V sedmi letech již byl členem včelařského kroužku, vášnivým diskutérem v debatní skupině „Šumava – sociální eroze na pozadí exponencionálního rozvoje přeshraničního turismu“ a víkendové lesní družiny, kde se učil rozumět přírodě.

Zlom nastal v roce 1997, kdy v ODS došlo ke známému „Sarajevskému atentátu“. Dvanáctiletý Filip byl v šoku. Vychováván ušlechtilým prostředím vznešené Šumavy, citlivý chlapec se slzami na krajíčku pozoroval, kterak je proradnými zrádci a zlovolnými pisálky vláčen v morálním bahně muž, který vyvedl zemi ze spárů komunismu do tržního prostředí. „Mé srdce od nynějška byje pro něj,“ poznamenal si do dochovaného památníčku – dnes umístěném v Muzeu motoristického hnutí ČR – a my mu jistě promineme pravopisnou hrubku v tak bezprostředním přiznání.

Děje pak nabraly rychlý spád. Tehdy dvanáctiletý Filip se jednou uprostřed týdne omluvil doma, že musí jít do knihovny vrátit přírodovědeckou ročenku. Vydal se však do sídla ODS. Tam se ohlásil jako nový příznivec Václava Klause a rovnou se nechal zapsat do mládežnické organizace občanských demokratů VOVK neboli Věrné omladiny Václava Klause. VOVK přitom v těch letech vedl – a Filipa do organizace osobně přijal – tehdy devatenáctiletý Petr Macinka.

Klausův hlavní poskok Macinka nalezl v mladším učenlivém chlapci převeliké zalíbení. Okamžitě však začal pracovat na ideologické přeměně naivního, přírodu milujícího hocha. Výsledek známe: Filip si dnes plete nejen fosgen s yperitem, ale i veverku s kočkou.

Sotva jsme publikovali nová zjištění o tom, jaký charakter byl Filip v mládí, hned se na nás přivalilo obrovské množství příznivých reakcí a dalších osobních svědectví. Jako kdyby se náhle protrhla ošklivá hráz, jež tak dlouho zadržovala pravdu a lásku. Na ukázku přinášíme tři z jímavých e-mailů.

„Turka si pamatuji jako zdvořilého a moc chytrého chlapečka. Bylo mu tenkrát kolem čtyř nebo pěti let. Jednou jsem mu zamával pravou rukou, kterou jsem zvedl poněkud výše, a malý Filípek mě hned napomenul, abych si dával pozor, že to vypadá jako hajlování,“ zavzpomínal Alois B., který bydlel v těsném sousedství.

Marie K. si zase vzpomněla, jak Turek v časném dětství neměl rád rušnou dopravu v Praze. „Jednou jsem ho potkala na křižovatce I. P. Pavlova, kde je to vždy velmi nebezpečné. Filip říkal, že radši nikdy nebude mít auto, aby přes takové ošklivé křižovatky nemusel jezdit a někomu náhodou neublížil,“ vydolovala paní Marie z útrob své mysli sympatickou příhodu.

Poslední svědectví je anonymní, avšak stejně tak pěkné: „Vždycky si vážil jídla. Měl moc rád jogurty, které často snědl i s kelímkem, jelikož se obával, že ve spalovně plast nezpracují bez dopadů na životní prostředí.“

Naše redakce se zatím marně snaží Turka konfrontovat s těmito svědectvími, jež naprosto mění dosavadní pohled na něj. Do akce jsme dokonce povolali redakčního astrologa, který kontroluje články z hlediska postavení hvězd a ohřívá nám párky. Psycholog národnímu hranáčovi napsal:

„Milý Filipe, ve skutečnosti jsi stále malý chlapec, na němž se nepěkně podepsalo falešné přátelství s Petrem Macinkou. Střez se farizejských! Tuto sobotu v 18 hodin středoevropského času si otevři dokořán okno a nejméně půl hodiny přijímej vesmírnou lásku, kterou ti pošlu přes Jupiter, s mezipřistáním na Plutu. Láska tě zbaví tvých bloků a navrátí ti čistou dětskou duši. Budeš opět dobrým člověkem!“

Naše redakce doposud neobdržela od Turka odpověď, zda je vůbec ochoten astrologickou pomoc přijmout. Byl prý ale spatřen v jednom nočním baru, kde si pod vlivem alkoholu stěžoval Macinkovi: „Ať si strčí svoji zpropadenou lásku někam. Zlatá Zdíša, která jde po mně jako ohař po tetřevovi!“