Článek
Exprezident Václav Klaus obdržel od života už všechno: moc, vliv, uznání, Miloše Zemana, chilské pero a teď ještě navíc medaili Za zásluhy o diplomacii. Kdo by však čekal, že mu metál předal třeba někdo z OSN, ten nyní nutně propadne trudomyslnosti. Medaili starému pánovi totiž slavnostně odevzdal jeho věrný žák a nohsled Petr Macinka.
Černínský palác již zažil ledacos, o tom žádná. Taky v něm – kromě opravdových person – přebývaly různé pochybné existence. Ponechme každému vlastní úvahu, zda Macinka patří k prvním, či druhým; pro nás je klíčová samotná podstata příběhu.
Klausovo „odcházení“ je naneštěstí typickým příběhem starce, který se neuměl včas rozloučit. Dnes se kolem něj – kromě Macinky, Turka a dalších točvolantů – v oddaném módu pohybují i strašlivé zjevy z Trikolory, SPD a podobně obskurních spolků. Když byl zmíněn Miloš Zeman: ten je aspoň rukojmím světských požitků tekutého charakteru. Klause si proti tomu „osvojily“ okrajové figurky, což je mnohem horší.
Vlastně by nám mělo být bosse kuponové privatizace líto. Vlasti a komunitě už nemá co nabídnout. Zasloužil by si lepší společnost, než jaká ho na stará kolena obklopuje a podkuřuje mu.
Abychom ale nekončili smutně: Andrej Babiš se od počátku svého angažmá v politice ostře vymezuje vůči ODS. Tu založil Václav Klaus, jemuž Babiš kdysi nemohl přijít na jméno. Dnes Klausův vzorný žák Macinka dělá Babišovi trpěnou stafáž. Česko je fakt humorná země.