Článek
Ubírání plynu je zřetelné a je vlastně jedno, co ho způsobilo. Andrej Babiš (71) a Petr Pavel (64) se opět začnou scházet nad důležitými tématy, což se řadí mezi skvělé zprávy. Zároveň je patrné, jak – nepochybně na Babišův drsný příkaz – utlumují verbální agresivitu i další členové vládní koalice, včetně Petra Macinky, byť se ministr momentálně trochu rozčiluje nad čerstvým výrokem prezidenta o provokativních vyjádřeních coby folklóru.
Obnovení normální komunikace mezi vládou a prezidentem může být užitečné pro obě strany. Pavel chce být znovu zvolen prezidentem, přičemž k tomu bude potřebovat i nějaké voliče stran současného kabinetu. Babiš má zase zájem, aby mu z Pražského hradu nechodil každý druhý zákon – kvůli mrtvolné komunikaci ohledně věcné podstaty – s poznámkou „vetuji“.
Normální člověk by se měl ze zakopání válečné sekyry radovat. Věční frustráti, kteří si vybrali Pavla jako terč své žlučovité nenávisti místo dnes již prachem zapadaného Petra Fialy, ale asi kapánek vyšilují. A možná bude ještě hůř. Tedy pro ně, ne pro republiku. Není vyloučeno, že Babiš časem definitivně odmítne riziko blamáže, kdy by oficiální kandidát vládní koalice prohrál prezidentskou volbu se současnou hlavou státu.
„Vládní koalice opravdu nenavrhne nikoho jako prezidentského kandidáta, což je konečné rozhodnutí.“ Tak nějak by mohlo znít Babišovo sdělení, pokud se vztahy s Hradem skutečně strategicky narovnají. Nějaký hodný strejda pak může největšímu vyzyvateli Pavla přispět na volební kampaň. Oficiální stranická podpora to ovšem nebude.
Známe to z Vinnetoua: od zakopání válečné sekyry k vykouření dýmky míru je ještě kus cesty. Přesto jde o úlevu po minulých, velice vypjatých týdnech. Frustrace frustrátů nevadí. Jde o Česko, nikoli o jejich internetový majestát.