Článek
Každý den hovězí vývárek s játrovými knedlíčky, kachna se šesti, dvě piva a likér na trávení. Pokušitel přitom tvrdí, že to není pravda – prý budeme kupovat nové vybavení do kuchyně, kde nám minule shořel sporák. Tímto příměrem lze demonstrovat kvalitativní rozdíl mezi prožíráním peněz a investicemi.
Slovům Babiše a Schillerové o rozpočtové sekyře coby nutnosti pro investice se v pořadu Poledne s Moravcem vysmál exministr financí Zbyněk Stanjura. Ještě než se do něj a autora tohoto článku pustí někteří čtenáři, je třeba zmínit i druhého hosta.
Tím byl další exministr financí Ivan Pilný. O něm je známo, že kdysi pracoval pro Babiše, přičemž si získal pověst vcelku rozumného politika. Dnes ohledně zadlužování souhlasí se Stanjurou. Ten – pro kontext, aby myslitelé na internetu nepovažovali tento text za agitku pro Fialovu vládu – nebyl úplně oslnivým ministrem financí, ale na rozdíl od Babiše či Schillerové se při míře dnešního zadlužování jeví skoro jako Alois Rašín.
Trend je přitom docela patrný: zadlužování bude pokračovat taky v dalších letech. V tomto kontextu zní až osudově Babišovo aktuální vyjádření, že kraje mají dost peněz. Premiér takto reagoval na kritiku hejtmanů z „neaňáckého“ spektra. Krajští šéfové se ozvali, že pokud jim vláda nedá peníze (což je obvyklá každoroční praxe), nebudou moct nechat opravit silnice nižších tříd.
Pokud se Babiš dnes domnívá, že stav v krajských pokladnách je uspokojivý, co bude tvrdit za rok nebo dva? Skoro bych se vsadil, že v roce 2028 se nějaké peníze zase najdou. Budou se totiž konat krajské volby. Třeba Babiš ale opět nic nedá, přičemž přijede podpořit své hejtmany v dresu ANO s nesmrtelnou hláškou: „Za tohle přece může Fiala!“
Jeho druhové v krajích budou tiše trpět. Mnozí voliči to ale bezpochyby opět spolknou i s navijákem, protože primitivní víra ve vůdce je vždycky pohodlnější než kritické přemýšlení.