Článek
Semlelo se toho aktuálně víc a turbulence rozhodně nekončí. Babišova koalice ve Sněmovně prosadila na sílu novelu rozpočtových zákonů, kterou nedávno vetoval prezident. Celá záležitost ale skončí u Ústavního soudu. Na něj se obrátí opoziční poslanci, kteří si – stejně jako hlava státu – myslí, že kromě strašlivého zadlužování Česka hrozí i oslabení parlamentní kontroly nad konáním vlády.
Fascinující je naprostá ignorace reálií ze strany vládní koalice. Dvě desítky renomovaných ekonomů se vzácně shodnou, že uvedená novela je paskvil. Taky na základě jejich výtek zákon vrátí prezident. Myslí si, že po tomto budíčku se předkladatelé chytí za nos a konečně začnou odborně debatovat.
Nikoli! Koalice paskvil prostě prosadí „násilím“, navíc jednotně, div ne jako Národní fronta za bolševika. Mimochodem, neporušili náhodou někteří zákonodárci poslanecký slib, že budou svěřený mandát vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?
V odlesku tohoto hlavního spektáklu poněkud zapadlo, že Petr Macinka očekává od Petra Pavla stažení kompetenční žaloby, což má být podmínkou pro případné setkávání a koordinaci zahraniční politiky. Prezident stáhnutí žaloby odmítl. No bodejť, vždyť by vypadal jako trouba!
Tady je pěkně vidět další smutný rozměr české politiky. „Hoch“ Macinka nemohl skousnout neumístění svého životního kámoše Turka – už to mluví, vzhledem k nátuře hranáče, za vše – na vládní post. Mohl tehdy premiéra dotlačit k podání kompetenční žaloby. Neudělal to a místo toho se začal prezidentovi dětinsky mstít. Ten si to nenechal líbit a v zájmu ochrany svého úřadu a prezidentských pravomocí sám podal kompetenční žalobu.
Jak jsme si mohli tohle panoptikum ušetřit? Stačilo, kdyby Macinka byl chlap. Jedno pěkné rčení praví „dvakrát měř, jednou řež“. Seriózní politik měří, politický dobrodruh nebo klučina jenom řeže. Po adekvátní reakci se paradoxně cítí být ublížený.
Kdyby tohle všechno člověk mohl pozorovat jenom jako nestranný pozorovatel, možná by se i bavil. Když to ale platí ze svých daní, ne a ne se smát.


