Článek
Majetková přiznání českých politiků by je měla nemilosrdně svlékat donaha. V praxi to ale vypadá tak, že se často jenom zují. Dokonce i v případě vyloženě lživého tvrzení totiž jde pouze o přestupek s nejvyšší možnou sankcí 50 tisíc korun.
Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová dostala flastr 10 tisíc. V majetkovém přiznání neuvedla půjčku od rodiny na nákup parcely v Bílině. Paní ministryně pokutu samozřejmě řádně zaplatila. „Hurá!“ chtělo by se vykřiknout.
Ještě než otevřeme šampaňské, si však lehce skepticky zapřemýšlejme, na co tedy vlastně majetková přiznání máme. Pokuty za porušení jsou opravdu legrační. Kdykoli navíc přijde čas podání přiznání a do věci se vloží – aspoň u „velkých zvířat“ – novináři, zaznívá omílaný, leč trvalý fakt: obsahem se většinou nikdo nezabývá, stát hlídá jen odevzdání. Na větší dohled, čili prověřování skutkové podstaty, chybí lidi a asi taky vůle.
Mezi politiky se vyskytují i borci, jako je například ministryně financí Alena Schillerová. Ta odevzdávala několik let špatně vyplněné majetkové přiznání, kde zapomínala uvádět svůj dům. Pravděpodobně to nedělala schválně, prostě jen neuměla „lejstro“ správně vyplnit. Po upozornění vše ihned napravila.
Stát se ale podobná chyba nějakému živnostníčkovi při podání daňového přiznání a nemít za sebou promlčecí lhůtu, chudák by cáloval jako divý. Tady nepomůže ani alibistická poznámka věčného zaměstnance: „To se mně stát nemůže.“ Ale může! Stačí se podívat na všemožné registry, v nichž si tento stát doslova libuje. Když něco porušíte, flastr je mnohdy naprosto neúměrný.