Článek
Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře, zní známé rčení. Premiér se rozhodl ignorovat prezidenta, co to jen půjde. Petr Pavel (64) má ale jednu silnou protizbraň, kterou prý hodlá častěji využívat: osobní účast při jednání vlády. Totéž se týká Bezpečnostní rady státu, ačkoli tam to považujeme za samozřejmé.
Vyhodit ho nemůžou, což dobře vědí. Prezident může přijít na jakékoli jednání kabinetu. Pak ovšem zavládne dost pěkné dusno. „Ahoj Andreji, dneska zase dorazí vopruzovat?“ zeptá se Karel Havlíček. „Jo, a už mě to pěkně sejří,“ odpoví Babiš.
Zasedání vlády doposud připomínalo školní třídu, kde je sice přísnější pan učitel, ale kde si žáci přesto našli zábavné kratochvíle. Od té doby, co začal docházet pan inspektor, to už ale stojí za houby. Furt se na něco ptá ohledně projednávaných záležitostí. Vidí všechno, i to, když nezbedný Adam Vojtěch laškovně štípne Alču Schillerovou do tváře. Tak takové to tedy bude.
Prezident, který zažil v bývalé Jugoslávii ostré boje, tuhle nepříjemnou konstelaci nepochybně v klidu ustojí. Babiš je ale chabrus na nervy. Z Macinky pak často doslova ukapává nervozita a vnitřní nejistota, přičemž to zakrývá arogancí a úsměšky. Takhle silná osobnost nejedná. Vědí to psychologové a teď díky tomuto článku i myslitelé na internetu.
Babiš s Macinkou pochopitelně mohou zařadit zpátečku a začít s prezidentem normálně jednat jako kdysi. Obávám se však, že takového přístupu nejsou schopni. Babiš by možná chtěl, ale Macinka mu to nedovolí. Tento premiér je prostě bourák, skoro jako Turek.