Článek
Nic ušlechtilého zřejmě nestojí za překvapivým rozhodnutím ministerstva životního prostředí, které si letos na jaře stáhlo „pod sebe“ ostře sledovaný případ ekologické zátěže v Ostravě. Turkův úřad s formální figurkou Igorem Červeným v čele posléze složitou kauzu stopl.
Kdo před několika lety navezl na obří skládku v severomoravské metropoli statisíce tun odpadu? Podezřelá byla místní firma. Nešlo však jen o to, že se někdo zachoval jako čuně. Hrozila lokální katastrofa – plamen z pozvolna prohořívající těžební hlušiny totiž mohl zachvátit zmíněný nelegálně navezený stavební odpad a poté přeskočit na sousední skládku chemických kalů.
Česká inspekce životního prostředí velice dlouho a důkladně pracovala na objasnění případu. Už byla téměř na konci. „Případ je to komplikovanej a čert nám ho byl dlužen,“ říkali si možná po celou dobu složitého vyšetřování pracovníci inspekce, podobně jako rada Vacátko ve filmu Smrt černého krále. Pak ale zasáhla vyšší moc.
Tohle přece dobře známe z amerických krimi: vyšetřovatel velice dlouho pracuje na případu, načež mu ho jeho zkorumpovaný šéf odebere. Jak je to v případě ostravské nelegální navážky? Ctěme presumpci neviny; viděnou touto optikou, šlo jen o primitivní ideologické rozhodnutí současného ansámblu na ministerstvu. Vždyť co je chudinka příroda proti průmyslu a motorům?
Žít ale v Ostravě, mít za humny potenciální nebezpečí – fakt si raději nepředstavujme, co by se stalo po zahoření chemických zbytků – a nakonec se dozvědět, že je všechno v cajku, asi bych zcela vážně uvažoval o podání trestního oznámení. Vzít po komplikovaném vyšetřování, ve finální fázi prověřování, případ profíkům a pak rychle rozhodnout, že viník neexistuje? Tady něco zapáchá a možná to nebude jen ostravská skládka.