Článek
Některé věci rozum prostě nebere. Pokud jde o výši platů, opoziční politici jsou překvapivě důslední. Jasně, vládní návrh na zmrazení mezd je více populistický než systémový. Opozice si však přesto nemůže dovolit ho kritizovat, dokonce ani logickými dovětky typu, že se blíží komunální a senátní volby, takže vládní koalice lacině nahání body.
Je půvabné sledovat v televizi například Michaelu Šebelovou, jednu z hlavních hvězd Rakušanova hnutí STAN. O madam je známo, že umí „podojit“ takzvané poslanecké náhrady až na samou dřeň. Ročně si tak přijde na částku – ke svému platu! – silně přes dva miliony korun. Ovšem pozor, poznámka pro nadšeně hýkající voliče koaličních stran: v tomhle samozřejmě jedou rovněž vaši miláčkové.
Přesto by to měli být právě opozičníci, kdo bouchne do stolu a hlasitě zařve: „Už je toho všeho dost!“ Pokud by opozice skutečně přišla s komplexním návrhem, jak rozumně – jednou provždy – nastavit platy politiků a očistit je od vedlejších příjmů včetně zmíněných náhrad, nemohla by na tom z hlediska volebních preferencí rozhodně prodělat. Navíc by se trefila torpédem přímo do vládního návrhu; zásah, potopeno!
Opozice je ale víceméně impotentní, o tom si už štěbetají i vrabci na střeše. Preference ne a ne pořádně růst, byť někdy nějaký průzkum vystřelí jakousi naději. Sýček by mohl říct, že opoziční práci navzdory. Ono se ovšem dokonce zdá, že víceméně setrvalá stagnace mnohým vlastně ani nevadí.
Chápejte: také v opoziční lavici máte své jisté. Základní plat řadového poslance je přes sto tisíc měsíčně, do toho je často ve hře mohutný „přivýdělek“ za další sněmovní funkci, a pak tu máme ještě ty masivní náhrady, do nichž lze schovat – v nadsázce – i dědečkovy nové zuby. Až budou stranické sekretariáty za tři roky kuchtit kandidátní listiny do dalších voleb, spousta opozičníků může počítat s tím, že budou opět „automaticky“ zvoleni do Sněmovny.
Současná sněmovní opozice připomíná dobře napapaného čuníka, který zná divočáka už jenom z obrázků. Potvrzuje to taky v debatě o svých platech.