Článek
Proud chlubení této vlády – vzletně nazvaný jako hodnocení plnění programu – byl samozřejmě marketingovým tahem, ničím víc. Kdo viděl v telce tiskovku, musel se docela dobře bavit. Ministři a ministryně střídavě předstupující před mikrofon, za nimi více či méně zachmuřený premiér.
Kdy Andrej Babiš (71) opravdu zbystřil? Tři, dva, jedna… Bingo! Bylo to ve chvíli, kdy své ohromné úspěchy přišel představit ministr kultury Oto Klempíř. Jeden z nejtragičtějších ministrů novodobé historie chtěl mít celou show co nejdříve za sebou; tato snaha z Otíka přímo ukapávala.
Klempířovo hodnocení bylo nejen kratičké, ale navíc připomínalo jakousi excelovou tabulku přetavenou do slov. A teď pozor, bonus! „Kultura“ má za sebou pilotní projekt, kdy lidé mohli první neděli v měsíci zdarma navštěvovat některá státní muzea a galerie! A pak že to Otíkovi nejde… To hlavní, co veřejnost zajímá – čili změna financování veřejnoprávních médií – se však prý zatím příliš daleko neposunulo.
Babiš nedávno prohlásil, že má Klempíře rád. Bodejť by ne – když máte vedle sebe stejně kvalitního manažera, jako jste vy sám, co může být hezčího? Tyhle falešné kecy jsou při cirkusových číslech vládních činitelů zřejmě to nejzábavnější.
Až v příštích volbách půjdou Motoristé od válu, Macinka se určitě uchytí někde jinde v obskurnějším spektru naší politické scény; pracuje ostošest na tom (byť za cenu vlastního znemožnění u slušných lidí), aby už nikdy nemusel jiným jen posluhovat. Klempíře ovšem zřejmě čeká mnohem smutnější budoucnost. Přejme mu dočasnou erární funkci, jelikož až odejde do „civilu“, takhle dobře se už asi nikdy nebude mít.