Článek
V ANO se na tiskovce po volbách chviličku tvářili, jako kdyby všechno vyšlo podle plánu. No, nevyšlo. Jan Grolich byl zvolen senátorem hned napoprvé, a to navzdory nechutným útokům nejen ze strany Aleny Schillerové (62), ale taky jejího obětavého pomocníka od točvolantů Igora Červeného; že ty si na Alču potajmu myslíš, kujóne!
Za úspěch považovali v ANO zisk deseti mandátů v Senátu – na to mohli zapomenout už po úvodním kole senátních voleb. Ztráta tradiční bašty v Ústí nad Labem. V Praze až čtvrtí na pásce. V Brně bez šance na koalici. Zbyla jen ta Ostrava, ale rovněž tam je to trochu vachrlaté z hlediska hladké domluvy s ostatními.
Andrej Babiš se na zmíněné tiskové konferenci pokoušel asi půl minuty předstírat pohodáře. Pak vypustil tradiční nářky: ve druhém kole senátních voleb se zase všichni spojí proti ANO, v Praze ho nenávidí, média proti němu štvou, je obětí dlouhodobé nenávisti… Ten impulzivní stařík umí bědovat skoro jako malý chlapec, jemuž vzali velký holding. Je ovšem pravděpodobné, že pokud se na vedení Prahy nebude podílet ANO (a to fakt asi ne), Andy zaklekne. To umí, na tohle je šikula.
Předseda ODS Martin Kupka se v inventárním seznamu tuzemské politiky zařadil na úplný odpis. STAN stále posiluje a čím dál více občanské demokraty gumuje na politické mapě. Rakušanovo hnutí vyhrálo dokonce i v Praze, přičemž primátora má na dosah. Taky borci z ODS se snažili po volbách vypadat optimisticky, byť jim to moc nešlo. Jestliže se ohledně předsedy, ale samozřejmě taky celkového nastavení strany, nevzpamatují ani teď, asi jim není pomoci.
Ještě hůř však dopadli vládní Babišovi poskoci, čili SPD a Motoristé. Nejzábavnější bylo sledovat na sociálních sítích orgastické výlevy fanoušků Petra Macinky, který se pochlubil ziskem mandátu v zastupitelstvu v Černoučku, kde bydlí Petr Pavel. V tu dobu už totiž bylo jasno ohledně predikce, kterou nemilosrdně potvrdily tyto volby: Motoristé bez funkčního komunálu jsou víceméně mrtvou stranou bez budoucnosti – něčím na způsob nějakého fanklubu človíčků, kteří sbírají fotky autíček nebo slévají zbytky nafty do kanystrů.
Abychom zůstali u motoristických příměrů: z hlediska zbržďování šíleného směřování této země pod kuratelou obskurní vládní koalice je ale výsledek voleb pouze odvrácením nejakutnějšího nebezpečí.
Senát naštěstí zůstane první brzdou. Ztráta pozic v komunálu pak znamená oslabení pozic „na druhé frontě“. Jak kdysi výstižně řekl velký státník a válečník Winston Churchill: „Tohle není konec. To není ani začátek konce. Je to ale snad konec začátku.“ Nepřítel má však stále velkou sílu.