Článek
Zákeřná koordinovaná akce versus volný trh a hledání lepší značky. Zhruba tak lze označit třaskavý spor mezi Janem Grolichem a Matějem Ondřejem Havlem. První je šéfem KDU-ČSL, druhý vede TOP 09 a je tak moc podobný Petru Fialovi, že by si ho mohl splést s expředsedou ODS nejen chlapík vrávorající z hospody, ale dokonce i zcela střízlivý bystřejší jeliman z řad vyznavačů kultu „Fyjalo, octup!“.
Oč jde? Tři desítky členů TOP 09 na jižní Moravě se zničehonic sebraly a odešly ke Grolichovým Novým lidovcům. Prý se tak stalo na základě Grolichovy aktivní mucholapky, což dotyčný odmítá.
Co rozhicovalo špičky „topky“ úplně nejvíc: exodus se odehrál bez jakékoli „dělostřelecké přípravy“, čili předchozích výčitek, různého skučení a oslího můstku k přeskočení do nové strany. Prostě se sebrali a šli. Snad po nich Grolich nebude chtít rituální spálení stranických průkazek z předchozího působení.
Pověstné boží mlýny ovšem v tomto případě zapracovaly dokonale. Před sedmnácti lety – při vzniku TOP 09 – lidovci utíkali do nové, velice atraktivní strany. Teď je to naopak. A pak že vyšší spravedlnost neexistuje!
Přesto se někdejší situace od současné liší. KDU-ČSL tehdy byla pořád silná strana a úprk řady členů k Mirkovi Kalousků a knížeti ji sice dost pošramotil, avšak nezničil. Dnes je to tak, že Grolich gumuje staré lidovecké postuláty a dělá z přešlapujících lidovců atraktivní produkt pro širší voličské skupiny (i proto v ANO kvůli Grolichovi tolik vyšilují).
TOP 09 se proti tomu nachází v jakémsi trvale předsmrtném módu a naději jí dává pouze teoretický volební potenciál, nikoli aktuální tah na branku. Šéf strany Havel je přitom inteligentní a korektní člověk; dělá, co může, aby značku zachránil, ale svůj stín neumí překročit.
Snad časem dojde k zakopání válečné sekyry. Opozice si nemůže dovolit oslabovat svoji sílu spory, které sice momentálně bolí, ale jež jsou z hlediska dlouhodobých strategických cílů jen lapálií. Kdo hraje trochu líp šachy, ví, o čem je řeč.