Článek
Na to, jak se Andrej Babiš (71) panicky bojí české justice, je až s podivem, že si nedá pokoj a pořád ryje do svých oponentů. Ačkoli o Janě Černochové asi nemůžeme říct, že to s ní rezort obrany při Fialově vládnutí nějak zvlášť vyhrál, lze pochopit její rozčilení. Důvod? Když Babiš kritizuje, mluví o zlodějnách a nekorektních výběrových řízeních „na obraně“. Neurvale, pořád dokola.
Exministryně si prý hledá advokáta, aby ministerského předsedu trochu vrátila do latě. Požaduje omluvu. To je samozřejmě naprosto v pořádku, navíc Babišovy invektivy dopadají na celý rezort.
Tahle patálie má ještě dva akcenty. První – hlavní – spočívá v tom, že obrana je v dnešní rozbouřené době naprosto klíčovým rezortem. Vojáci opravdu potřebují pověstný „klid na práci“, jakkoli to zní zprofanovaně. Premiér, který kolem nich pořád krouží a poštěkává, je fakt terno.
Druhý akcent je už jen taková legrace. Babiš o sobě tvrdí, že se v poslední době změnil – prý už je mnohem více pozitivní. Pokud sám sebe porovnává s dobou před více než deseti lety, kdy se prvně dostal do Sněmovny (jako poslanec, nikoli jako lobbista a majitel Agrofertu), budiž. Ani Babiš verze 2.0 ale není žádný Mirek Dušín na sedativech.
Verbální recidivista Babiš samozřejmě nemůže za opakované obviňující invektivy skončit aspoň na měsíc v base, i když to by ho jistě probralo. Alternativní trest, například v podobě zametání ulic, by však určitě taky splnil svůj účel. „Pane Babiš, nestůjte tu jako sloup. Koště a jedu!“