Článek
Do hereckého nebe odešel další velikán, po dlouhé nemoci zemřel Jan Kačer (†87). Manželku Ninu Divíškovou přežil o necelé tři roky. Zprávu o jeho skonu potvrdila ČTK jeho dcera.
Jan Kačer se narodil 3. října 1936 ve východočeských Holicích. Bohužel už ve dvou letech přišel o tátu, který se „v zájmu rodiny“ oběsil na půdě. „Dlouho jsem nevěděl, že tragicky skončil a že se kvůli nám zabil. Až když mi bylo kolem 19 let, objevil jsem na půdě utržený špagát a zeptal jsem se. Máma mi řekla, že se táta oběsil, když přišli Němci, a on se bál, že bychom kvůli němu skončili v koncentráku. Doslova a do písmene se pro nás obětoval,“ uvedl pro Český rozhlas.
Po roce 1948 mu překážel buržoazní i židovský původ, a tak místo gymnázia zamířil na keramickou školu v Bechyni, kde se poprvé nadchl pro divadlo i pro sochařství a výtvarné umění. Největší náklonnost však cítil k divadlu a v letech 1954–1960 vystudoval režii na DAMU.
Největší uznání si sice získal jako režisér (z jeho pera pocházejí například divadelní hry Sbohem, Sokrate!, Pekař Jan Marhoul, Peer Gynt, Višňový sad, Revizor, Na dně), ale popularitu mu vynesly především herecké role. Výrazné příležitosti dostával už od počátku 60. let, kdy jsme se s ním setkali mj. ve filmech Smrt si říká Engelchen (1963), Každý den odvahu (1964) či Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967). Z pozdější doby pak zmiňme filmy Výchova dívek v Čechách (1997), Bolero (2004), Chata na prodej (2018). Jan Kačer se objevil i v řadě televizních seriálů (Jana Eyrová, Rodinná pouta, Hotel Herbich, Ordinace v růžové zahradě).
Dokud nás smrt nerozdělí…
Jeho celoživotní partnerkou byla herečka Nina Divíšková (†84), známá například z filmů Vlčí bouda, Příběhy obyčejného šílenství či Nestyda nebo ze seriálů Ulice, Vyprávěj a Letiště. Oporou mu byla i v těžkých chvílích, kdy kvůli svým „radikálním“ názorům na sovětskou okupaci musel ukončit angažmá v pražském Činoherním klubu. Tehdy byl „převelen“ do Státního divadla v Ostravě, kde ovšem neměl žádné zázemí a devět let přespával v šatně nebo u známých, zatímco jeho žena s dětmi zůstávala v Praze. V České televizi k této těžké životní zkoušce řekl: „… měl jsem velkou podporu ve své ženě. Ta mě nikdy nenechala padnout, a i když doma nebylo pomalu na chleba, stála při mně. Byla to nelehká doba, ale dokázali jsme ji překonat,“ vzpomínal. Manželství jim vydrželo téměř 60 let, jak si nejspíš slíbili u oltáře, rozdělila je až smrt. Na sklonku života trpěla herečka Alzheimerovou chorobou, jejímž následkům v červnu 2021 podlehla.
Sám se myšlenkou smrti jako takové zaobíral dlouho. V roce 2016 se pro Český rozhlas zamyslel o nedůstojném opouštění světa: „Stáří není nic moc. Je velmi těžké. Já jsem pokorný vůči životu, ale co Bohu vyčítám, je ten konec. Kdyby stvořil svět jako stoletý kmet, určitě by s tím závěrem života naložil jinak,“ myslí si Kačer. „Podle mne život není dar, ale půjčka. Je čas zaplatit, to všechno chápu. Nebouřím se, neprotestuju, ale ten konec se Bohu vymkl. Líbilo by se mi, kdyby to bylo jako u indiánů. Vylezli bychom někam na kopec, rozhlédli se, nadechli a tiše odešli. Aby náš konec nebyl spojený se smutkem nejbližších a abychom odešli čistě a statečně. Nepozorovaně,“ vysvětlil a přirovnal ideální smrt k tomu, jako by se odněkud chtěl nenápadně vytratit.
Kromě herectví a divadelní režie se angažoval i v politice. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha) za Občanské fórum. V té době moderoval podvečery pro Masarykovo demokratické hnutí v Divadle Kolowrat. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Později zkoušel štěstí i v senátních volbách, ale neuspěl.
