Článek
Byla vidět coby místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS a teď bude vidět ještě mnohem víc. Advokátka Eva Decroix střídá ve funkci ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který rezignoval kvůli bitcoinové kauze. Čtyři měsíce před volbami do Poslanecké sněmovny už toho moc nestihne, mohlo by se zdát. Rázná politička nás dost možná přesvědčí o opaku, o čemž svědčí i 1. část našeho rozhovoru.
První dáma ODS, jak se jí někdy přezdívá, má v Poslanecké sněmovně kancelář jako malovanou. A to doslova. Stropy zdobí historické dřevěné trámy, které jsou vyzdobené malbami a už tak úctyhodnému prostoru dodávají na vážnosti a výjimečnosti. Nechybí stylový nábytek, koberce a velké pracovní stoly, které střídají menší konferenční stolky s křesílky a pohovkami. Tady musí být radost úřadovat, řeklo by se.
Nabízí se otázka, jak k ní politička, která „poslancuje“ první volební období, vlastně přišla?
Co jsem pro ni musela udělat? Teď by se určitě hodil nějaký pikantní příběh, co? Je to mnohem prozaičtější, prostě jsem ji zdědila, byla mi přidělená.
Nedávno v Otázkách Václava Moravce senátorka Miroslava Němcová ve studiu hodila knížečkou, kterou dostala od šéfky KSČM Kateřiny Konečné. Můžeme něco podobného čekat i od vás?
Je to komunistický pamflet. Co jiného by s tím člověk měl udělat? Za mě je Mirka královna. Nikomu to neublížilo. Bylo to pouhé vyjádření politického názoru. Já bych taky nechtěla držet v ruce pamflet komunistů, to fakt ne. A když by to bylo naopak, že by Kateřina Konečná hodila knihou od Němcové? Pak to bylo to nejmenší zlo, které v poslední době udělala. Když by mlčela a jen házela pamflety, budu k ní vlídnější.
Umíte si představit, že byste v některých otázkách mohla najít s komunisty společnou řeč. Třeba v těch ekonomických?
Společnou řeč s nimi hledat nebudu, i když by se stokrát přebarvili a jmenovali se třeba Stačilo nebo Nestačilo, jejich rétorika je nebezpečná.
Kritici by mohli namítnout, že třeba takový prezident Petr Pavel má také komunistickou minulost. S tím byste si taky ruku nepodala?
No jasně, jako polovina národa. Prošli jsme si složitým obdobím, to víme všichni. V ODS je třeba jako podmínku kandidatury pro všechny čisté lustrační osvědčení. Obecně je to ale tak, že chování politiků v minulosti posuzují voliči. Ale jedna věc je, co kdo dělal za minulého režimu a druhá věc, že někdo tuhle zrůdnost chce vrátit. Prosazovat v dnešní době komunistické ideály a tvrdit, že Rusko je přítel, protože co by si na nás vzalo, to je pro mne fakt úplně neakceptovatelné. Já už jsem sice z generace, která minulý režim nezažila, nemohu tedy reálně soudit, jako bylo nebo nebylo jednoduché či složité mu nesloužit a nezadat si. Ale jsou tací, u kterých je zřejmé, že byli součástí minulého režimu a pomáhali ho budovat a špiclovat lidi - třeba Andrej Babiš. Divný, že nám to nevadí.
Novinky.czČím si vysvětlujete, že i přes to všechno ho mnozí voliči zbožňují?
Celý je to jen marketing. Naleštěné nic. Prostě říká, co lidi chtějí slyšet. Je mu jedno, že to, co říká nejde zařídit nebo že by to nefungovalo, že je to často lež. Když se to dobře prodá, někteří lidi tomu uvěří. My tomuto populistickému tlaku čelíme jen obtížně, třeba proto, že odpovědnosti, solidaritě a pravdě se prostě někdy dělá reklama hůře než bulvárním sdělením. Někdy to v politice je tak, že hodnoty a zodpovědnost mohou být pomyslnou koulí u nohy, když máte proti sobě prodavače iluzí.
Když jsem přišel na rozhovor do Sněmovny, recepční se zeptala, za kým jdu, a když slyšela vaše jméno, úplně se rozzářila a špitla: Paní Evičku mám moc ráda, to je správná baba. Tak ani vy na tom nejste špatně, co se obliby týče?
Paní recepční je skvělá. Vlastně je tady spousta skvělých lidí. Sněmovna má sice opravdu ošklivou vizitku, ale já si tady těch lidí vážím. A protože jsem ukecaná, tak se ráda zastavím na slůvko tam či tam. Myslím, že i jako politici jsme pořád hlavně lidi a žijeme mezi lidmi. To, jaké máme vztahy s lidmi kolem, o nás často vypovídá hodně. Mne lidi prostě baví. Funkci poslankyně beru jako práci na dobu dočasnou, ale přišla jsem jako normální holka a chci taková taky jednou odejít.
Litujete toho, že jste šla do politiky?
No jasně že jsem tisíckrát litovala. Jasně že jsem úplně netušila, do čeho jsem šla a jak náročné to někdy bude. Zorientovat se ve zcela novém světě, vlastně se naučit nové řemeslo. Mluvit veřejně, umět se poprat s veřejným míněním na vás či vaše chování, a to nejen politické. Prostě najednou pro obyčejné lidi takzvaně můžete za všechno a hází vás do stejného pytle se všemi politiky. Ale vždycky nakonec převládne to, že mne tahle práce dává neuvěřitelný smysl.
Jak dlouho to trvá, než se člověk ve Sněmovně „zaběhne“, než se rozkouká a sedne si to?
Myslím, že tak trochu se rozkoukávám pořád. Pořád se totiž dějí nové situace, přichází oblasti, které jsem dosud neobjevila, dosud neřešila, pořád potkávám nové lidi. Jeden moudrý kolega mi kdysi říkal, že poslanec je reálně a naplno použitelný až druhé volební období, kdy konečně může těžit ze zkušenosti i kontaktů, které nabral v prvním období. Ale asi hodně záleží i člověk od člověka. Já se vždycky směju tomu, že jsem ten svůj vstup do politiky i Sněmovny vzala tak trochu s rozběhem a výskokem. A ještě jsem se nezastavila a nedopadla. Trochu buldozer.
Buldozer si říkal i Jiří Paroubek…
Ten měl ještě navíc sexy mozek, to já bych o sobě nikdy neřekla (smích). Ale pár věcí, které bych tu chtěla ještě prohrnout a dotáhnout, mám a nastartovaný motor pořád ještě taky, proto znovu kandiduji.
Jaké máte vztahy s vlivnými ženami ODS?
Silné ženy mezi sebou nemívají problém, když jsou opravdu silné (smích). Protože nemají potřebu se vzájemně nijak zvlášť řešit, vědí, co chtějí od života i od svých kolegů či kolegyň. Děláme svoji práci a neřešíme, co si o nás ten druhý myslí. Případně si řekneme do očí, že je něco blbě.
Dá se to říct i panu premiérovi?
Samozřejmě! Vždycky je to o diskuzi. Lidé, kteří do strany vstupují, se nestávají panáky s jedním jediným názorem, který je správný. Samozřejmě že když někomu řeknete, že je to blbě, nestačí to. Je potřeba argumentovat proč a jak. V ODS není problém mít na věci různý názor. A s premiérem se dá normálně bavit o všem. Mimochodem to můžete zkusit i vy na jeho roadshow. Klidně mu můžete i říct, že je něco blbě.
V 2. díle rozhovoru s novou ministryní spravedlnosti se dotkneme jejího života ve Francii i důvodů, proč už by se do země galského kohouta nevrátila, přestože její manžel odtud pochází.
