Článek
Když z jeho příjmení uděláte přesmyčku, vznikne vám název indonéského ostrova Sumatra. A finalista Muže roku s číslem 5 Jan Sumarta má opravdu v Indonésii kořeny, pochází odtamtud jeho otec.
Zemi svého táty a své tamní kořeny ale moc nezná. „Poprvé jsem tam byl ve dvou letech a z toho si nic nepamatuju. A podruhé a naposledy, když mi bylo patnáct. S tatínkem jsme tam byli na pohřbu babičky, což byla ta negativní stránka. Ale pozitivní bylo, že jsem se tam seznámil s rodinou z tátovy strany. Zažil jsem to tam jak z pozice turisty, tak ten lokální život,“ vyprávěl. Za Prahu by ale exotiku nevyměnil. „I když vypadám jako, že odsud nejsem, tak jsem po charakterní stránce Čech jako poleno,“ dodal.
Honza se odmala věnuje fotbalu, nedávno se mu podařilo se zprofesionalizovat. „Přestoupil jsem do Německa, kde začínám hrát v regionálních klubech a už za to mám i něco, s čím jsem schopný zaplatit nájem a daně,“ pochlubil se sympaťák.
Kvůli fotbalu problém s přípravou na finále Muže roku, které proběhne už za pár dní v Náchodě, neměl, a v pohodě by prý zvládl i vyjet na světovou soutěž, pokud by tam byl vyslán. „S každým se dokážu domluvit a taky nehraju Bundesligu, takže to není tak, že bych musel být na každém zápase,“ smál se. Zajímalo nás i to, proč se vlastně přihlásil. „Svoji kariéru chci stavět na osobním brandu,“ vysvětlil Honza, který prozradil i to, že je nezadaný.
