Článek
Žádné služební auto – a hybaj veřejnou dopravou! Originálně se jal šetřit pohonné hmoty premiér Andrej Babiš (71), který nařídil členům a členkám své vlády, aby po Praze jezdili pouze MHD a mimo metropoli vlakem či autobusem. První den této „kratochvíle“ byl však taky poslední.
„Musíme šetřit. Ropa je drahá, benzín je drahý, všechno je drahé!“ rozohnil se premiér při sledování zpráv v CNN. Poté ho chytil další z obvyklých mikromanažerských amoků a vzápětí rozeslal do chatovací skupiny s názvem Já a moje stafáž nelítostný vzkaz všem vládním ovečkám: „Od zítřka jezdíte jenom sockou!“
„Jsem přes víkend u rodiny na Slovensku. To už nemůžu přijet do rachoty služebním bourákem?“ zeptal se ministr dopravy Ivan Bednárik. „Ne, jeď pěkně vlakem a na hlaváku přestup na metro nebo tramvaj!“ zněla nekompromisní odpověď.
Do debaty se hned vložil Karel Havlíček, který v chatu ministru dopravy vysvětlil, na jakém principu vlak funguje a že celé to harampádí jezdí po kolejích. On sám s ním rád cestuje, přičemž nezbytnou společnici mu dělá dnes již proslulá fena Betyna. Jak Karel zároveň výstižně poznamenal, takové cestování je i přirozenou a vkusnou propagací členů vlády.
Jako kuřátka bez mámy
Pražanům, kteří měli štěstí, se tak druhý den naskytla vzácná možnost vidět naživo ministry a ministryně. Příjemné chvíle však většinou neprožívali členové vlády. Vypuštěni do volného terénu, bez ochrany v podobě tiskového mluvčího a pomocného personálu, mnozí si připadali jako nazí v trní.
Opravdu ošklivé pocity později přiznal ministr vnitra Lubomír Metnar. Nejdříve si ho lidé na Strossmayerově náměstí spletli s Lubomírem Štrougalem. Když vyjel narvanou tramvají nahoru na Letnou, pro změnu ho chytil revizor. Lubomír si prostě zapomněl štípnout lístek!
Náladu by mu možná zvedl tatínek, který ho kousek od ministerstva se zaujetím ukazoval svému synkovi. „Vidíš, Pepíčku, to je pan Metnar. To je moc velký a šikovný pán. Ministerský předseda České republiky bez něj nedá ani ránu.“ Tohle ale Lubomír neslyšel, takže do úřadu přišel řádně načuřen, přičemž dokonce nakopl salutujícího vrátného.
Příhody dalších ministrů a ministryň si nezadaly s Metnarovými. Jestliže šéfa vnitra si spletli se Štrougalem, ministra zahraničí Petra Macinku rovnou s Václavem Klausem. Ministryni pro místní rozvoj Zuzanu Mrázovou odmítli vpustit do budovy, jelikož ji prý neznají – vždy přece do objektu vjíždí autem. Zdravotnického Adama Vojtěcha kdosi zezadu nakopl ve stanici Malostranská a zařval: „To máš za covid, neřáde!“
Naopak doslova libý vjem zažila ministryně financí Alena Schillerová. Kolemjdoucí ji na ulici nadšeně zdravili a jeden z mužů jí dokonce zakoupil květiny! Zřejmě šlo o nějakého tvůrčího jedince, jelikož ke kytici 101 růží připojil improvizační báseň, kterou přednesl vkleče na jednom koleni (v psím lejnu, ale to sem nepatří): „Jsi sladká jak diblíček, já jsem Novák Ludvíček. Chci tebe i EET – jé, kde se tu berete?“ (Poslední rým téměř epické básně směřoval k překvapené manželce a tchyni, jež se zrovna vracely od lékaře.)
To bylo tedy zklamání
„I když jsem to jako vždycky báječně vymyslel, musíme si přiznat, že projekt poněkud selhal,“ neochotně přiznal při zasedání kabinetu premiér Babiš. Ačkoli vládne svým ministrům a vůbec celé zemi pevnou rukou, chvíli to ve Strakově akademii vypadalo na malou vzpouru.
Vojtěch ukazoval modřinu na pravé hýždi. Metnar o sobě tvrdil, že není Lubomír Štrougal, a chvílemi, že ani Lubomír. Mrázová si chtěla nechat vrátit původní příjmení a úplně opustit politiku. Macinka poslal Václavu Klausovi zprávu, že už ho nechce nikdy vidět. Pouze Schillerová se zálibně usmívala a šeptala si verše z Máje.
Poté, co se situace konečně uklidnila, všichni nabyli dojmu, že opět nastal pověstný klid na práci. Pak Babiš přišel s novým nápadem, jak výrazně ušetřit, a to nejen na pohonných hmotách.
Nepůjde o nic převratného, jen se prostě zruší armáda. Donaldu Trumpovi se posléze vysvětlí, že tím pádem už nemusíme vůbec nic dávat na obranu.