Poznali byste ho dnes? Eda z Obecné školy žil roky ve Švýcarsku, nyní se vrací. Za vším hledej ženu!

Téměř před pětatřiceti roky rozehrál coby hlavní dětský hrdina klukovská uličnictví v oceňované komedii Obecná škola. V roli desetiletého Edy Součka zářil Václav Jakoubek (45) vedle hvězd Libuše Šafránkové, Zdeňka Svěráka, což byli jeho filmoví rodiče, Jana Třísky či Rudolfa Hrušínského. Super.cz se zajímal, kam se poděl.

Osmiletého Vašíka původně přivedla maminka na casting filmu Poslední motýl (1990), protože hledali hubené chlapce. Když získal roli mezi 1200 kluky, z nichž si Jan Svěrák vybíral školáky do svého režijního debutu, k němuž scénář napsal jeho otec Zdeněk, vypadalo to na zářnou kariéru dětské hvězdy. Zvlášť poté, co Obecnou školu nominovali na Oscara.

Po roličce v televizním snímku Městem chodí Mikuláš ho režisér Jan Hřebejk obsadil do muzikálu Šakalí léta (1993). Už mu bylo třináct, ale hrál osmiletého chlapce. Pak se objevil v pohádce Kouzelný měšec. Poslední „dětskou“ postavu ztvárnil jako sedmnáctiletý v povídkové komedii Co chytneš v žitě. Za puberťáka Ramboše si vysloužil nominaci na Českého lva.

Tyhle dostupné informace ze života dětské hvězdy končí konstatováním, že kvůli Rambošovi odešel ze školy, prý ho ředitel nepouštěl na natáčení. Co se s Edou Součkem dělo dál? Jeho stopa končí v účinkování na prknech divadelního spolku Kašpar.

„Ano, to je pravda, odešel jsem ze školy, učil jsem se na kadeřníka. Já v té době už ale hrál v divadle. Při natáčení Šakalích let jsem se totiž seznámil s jeho principálem Jakubem Špalkem, který mi nabídl roli. Prošel jsem si takovým mini castingem a vlastně od třinácti jsem účinkoval v Kašparovi,“ řekl Super.cz Václav Jakoubek.

Chtěl se věnovat herectví a zároveň mít nějakou školu. „Vybral jsem si kadeřnický obor, což nebylo úplně úspěšné. Pan ředitel mi řekl – buď, anebo. Škola, anebo koníček. A já dal raději přednost koníčku. Takže jsem pokračoval v natáčení Co chytneš v žitě a hrál v divadle.“

V jedné z povídek filmu, která se jmenuje Stoh, získal roli Ramboše. „To už mi nedokázali víc vymýšlet omluvenky a neměli jsme dost známých lékařů, kteří by je psali,“ říká se smíchem. Došlo to tak daleko, že z učňáku musel odejít.

Po Žitu už žádné zajímavé filmové nabídky nepřišly, proto za osudové považuje setkání s hercem a ředitelem divadla Jakubem Špalkem. V Kašparu skončil zhruba před dvěma roky, kdy na představení dojížděl ze Švýcarska, kde osmnáct let žil. „Doma už nebylo dobře přijímáno, abych furt cestoval sem a tam, tak jsem v Kašparu skončil,“ přiznává.

Právě během něho jsme Václava překvapili. Zrovna se vrací zpátky k nám. „Teď je to hodně čerstvé. Během našeho rozhovoru vybaluju a stěhuju se do Čech. Takže bych rád navázal v hraní, ale zatím nejde o nic konkrétního.“

Zajímalo nás, kde ve Švýcarsku žil a čím se živil? „V Curychu, kde jsem taky dělal v divadle, ale v dětském. Všechno možné, kromě hraní. A pak jsem dlouhou dobu pracoval na různých pozicích v gastronomii.“ Vypráví, že se z Prahy odstěhoval do největšího švýcarského města a prožil v něm asi deset let. Pak bydlel kousek za městem a poslední dva roky v Lucernu.

Proč jeden z nejvyspělejších států opouští? „No, důvodem odchodu i návratu byla žena,“ říká pobaveně. „Z Čech jsem odešel kvůli mojí manželce. Tehdy jsme se seznámili u nás, studovala tu v rámci Erasmu, narodila se v Čechách, ale rodiče s ní odešli ve třech letech do Švýcarska,“ vysvětluje, jak se s manželkou seznámil.

„Chtěla poznat Čechy a naši mentalitu během půlročního studia. Kvůli mně si to prodloužila na rok. Já pak za ní jezdil, až jsem tam zůstal.“ Ve Švýcarsku se vzali. „A potom jsme se rozvedli,“ konstatuje Václav.

Důvodem trvalého návratu domů je matka jeho jediného potomka. S tou se poznal u nás, protože často pendloval mezi dvěma zeměmi. „Vždycky chtěla do zahraničí, takže šla za mnou, i s naším synem, který se narodil tady. Ve Švýcarsku jsme žili společně šest let. Jenže mi s ním odešla do Čech a teď to řeší soudy. V podstatě jsem donucený se vrátit,“ přiznává.

Naštěstí se má rodilý Pražák kam vrátit. Na svět přišel v dnes již neexistující porodnici na Štvanici. „Bylo to na poslední chvíli, zrušili ji tuším v roce 1981, já se narodil rok předtím. Celý zdejší život jsem prožil na Letné, až na krátkou tříletou epizodu na sídlišti Dědina, ale pak jsme se zase vrátili na Letnou. To byla a je moje základna.“

Za svůj domov považuje naši zemi. „Sociální bublinu jsem měl vždycky tady, ať už rodinu, kamarády, přátele, nehledě na rodnou řeč…,“ vypráví.

Jeho Mathiasovi bude 7. září sedm roků. „Snad je to na dobré cestě, ale nechci to zakřiknout. Doufám, že ho na jeho narozeniny uvidím a bude u mě,“ těší se herec Václav Jakoubek na společnou oslavu.