Článek
Ocenění umělci na Tháliích neskrývali svoje dojetí, dost se rozpovídali a někteří z nich připojili i plamennou řeč a lehce se dotkli politiky. Získat prestižní cenu je jedna věc, rozhodně ne snadná. Dostat rozměrnou masku bezpečně na místo určení se ukázalo jako neméně lehký úkol.
Vzdát hold umění a poklonit se také umění tuzemských sklářů, to je rozhodně chvályhodné. Málokdy z tvůrců ale pomyslí na to, jak krásnou, ale „neforemnou“ Thálii donést domů, pokud možno vcelku.
Bylo proto zajímavé sledovat, jak se s oceněním popasovali letošní laureáti. Řada z nich měla o osud skleněné skulptury strach, a tak ji nesla raději v krabici. Ta sice nezaručovala „nerozbitnost“, ale eliminovala riziko a usnadnila transport.
Našli se však i hrdinové, kteří se obešli bez rozměrného boxu. Mezi nimi vynikal oceněný Stanislav Majer, který se do noční Prahy vrhl neohroženě s Thálií v ruce. Jen si ji před tím „omakal“, aby se mu lépe nesla. V jeden moment dokonce zariskoval a u vchodu do Národního divadla ji zkusil postavit. A přežila to!
Při pohledu na tuzemské umělce si člověk říká, jestli to ti zahraniční s Oscary v ruce nemají přece jen jednodušší. Minimálně cestu domů tedy rozhodně…
