Článek
Jitka Viktorínová se jako malá proslavila coby Adélka v původním černobílém filmu Babička z roku 1940. Příští rok oslaví deváté kulatiny. Životní jiskra jí ale nechybí a občas si ráda vyjde do společnosti.
„Bude to mou povahou, špatné věci si nepřipouštím. Nač plakat nad rozlitým mlékem,“ odpověděla Super.cz na otázku, kde bere dobrou náladu a energii.
Jak vzpomíná na natáčení Babičky? „Byly mi čtyři roky, když byla premiéra mi už bylo pět. Jako malá holčina jsem šla z ručky do ručky. Měla jsem tu výhodu, že takhle malinká jsem mluvila jen s dospělými. Hodila jsem se. Adélku měla hrát původně jiná holčička, Jana se jmenovala. Režisér si ale dal potom ty děti k sobě a zjistil, že už je moc velká. Hledal tedy znovu a měla jsem to štěstí, že jsem tolik nevyrostla, což se mi nepodařilo ani v dospělosti,“ vzpomínala během rozhovoru pro Super.cz.
V dalších letech se ale primárně herectví nevěnovala. Měla to zakázané. „Můj tatínek se rozvedl s maminkou. Dostala jsem se k tatínkovi, který se podruhé oženil a moje nová maminka říkala, že ne, ať něco pořádného vystuduji. Vystudovala jsem pedagogiku a celý život jsem byla kantorkou,“ řekla nám.
Učila matematiku a tělesnou výchovu. Díky tomu také měla celý život dostatek pohybu. My si společně povídali na křtu Kalendáře pro pamětníky Aleše Cibulky, kam Jitka Viktorínová vždy ráda zavítá.
