Článek
Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek umí tnout do živého. Nejinak tomu bylo i v případě odsunu Němců, který nedávno u příležitosti smutného výročí řešil. Překvapivě dost lidí mu však dalo za pravdu.
„Vyhnali jsme ze země více než dva miliony lidí, kteří tu měli po generace svůj domov. Kolektivní vinou jsme zatížili i batolata a antifašisty. Připravili jsme se o pracovní a intelektuální potenciál, který nebylo kde nahradit,“ prohlásil na síti X.
Dne 29. října 1946 odjel poslední transport sudetských Němců z karlovarského nádraží. Uzavřela se tak bohatá osmisetletá kapitola česko-německého soužití v českých zemích. „Zničili jsme si tak kvetoucí pohraničí, které se z toho dodnes nevzpamatovalo. Ale dodnes si odmítáme naplno přiznat, že to byla zločinná, sebedestrukční pitomost,“ doplnil Kalousek, jehož příspěvek měl velký ohlas.
Jeden z diskutujících promluvil o tom, jak jeho otec vzpomínal na to, jak jeho tátu odvedli Němci a vrátili jen krvavou košili a že to bylo v únoru 1945. A že se nemůže Čechům divit. Bývalý politik mu odpověděl velmi šalamounsky a ve finále měl pravdu.
„Páchaly se strašné zločiny a nelze na ně zapomenout. Fakt za to ale mohla ta vyháněná (a někdy i zavražděná) batolata? Podobné osudy, jako byl osud tvého předka, zařídili čeští komunisté tisícům lidí jen o pár let později. Vyhnali jsme je proto ze země?“ ptal se dotyčného.
Leckteří mu dali za pravdu a poukázali na to, že Češi se k Čechům po roce 1945 chovali hůř než nacisté v době války. A další dodali, že jsme za to pak 40 let pykali. Pohraničí se z odsunu nevzpamatovalo dodnes, o čemž svědčí statistiky nezaměstnanosti, rozvodovosti, kriminality či popularity extremistů.
Na Kalouskova slova reagovali i potomci odsunutých Němců, kteří mu za ně děkovali. „Rodná vesnice táty na Šumavě až na jeden dům totálně zničena, dokonce i byl hřbitov zdevastován. V archivu v Třeboni jsme zjistili, že naše rodina ve stejné vesnici žila minimálně od roku 1648,“ poznamenal jeden z nich.
„Děkuji za tato slova, která upozorňují na nespravedlnost způsobenou ještě větší nespravedlností. Kéž nic takového už nikdy nezatíží naše vztahy a společné životy,“ doplnil další.
Otázku, jak by to v rozbouřené poválečné době řešil on sám, Kalousek nechal „překvapivě“ ležet ladem. Není divu. Odpověď na ni se hledá jen velmi těžko. Zvláště když člověk tu dobu (naštěstí) nezažil.
