Článek
Asi jen pořad o osivech nebo reklamní spot o úklidu hřbitovů by mohl zaznamenat menší sledovanost, než jakou má nový vládní podcast. Jeho cíl je vznešený: boj s dezinformacemi. Dopadlo to ale jako vždycky. Stát vysolil peníze, efekt je skoro nulový.
Legendární scenárista Jaroslav Dietl vměstnal mnoho příběhů do třinácti dílů, přičemž všechny postavy, včetně diváků, si přišly na své. Vládní seriál má mít v ucelené verzi o jeden díl víc, takže by to měla být ještě šťavnatější podívaná. Může proto zaznít nezbedný dotaz, proč průběžný tvůrčí počin za statisíce zatím přitáhl jen něco kolem sedmi tisícovek diváků.
Člověk nemusí mít DAMU, FAMU, JAMU ani VUML, aby pochopil, že předpokladem pro divácký úspěch je autentičnost a originalita. Když vám ovšem stát servíruje osvětovou kampaň „na sílu“ a toporně jako ve škole, holt se jde místo dívání na pivo nebo do divadla.
Vlastně už ani nepřekvapí, že se opět nějaké peníze vyhodily oknem. Daňový poplatník – ten osel, co furt táhne a drží směr – si již zvykl, že panstvo si s jeho penězi dělá, co chce, a dokonce si i přidá na platech, zatímco jemu zase zdražilo poloplesnivé krmení.
Kdybych měl talent jako Jaroslav Dietl, mohl bych o absenci sociální inteligence Fialovy vlády a její finanční gramotnosti napsat nějakou pěknou povídku. Takhle jen konstatuji, že 4. října ve 14 hodin nepochybně dorazí mastný účet za celý čtyřletý mejdan.