Článek
Opozičníci u sociálních demokratů jdou drsně po Janě Maláčové, která podle nich spojením se soudružkou Konečnou a lidovým rozumbradou Vidlákem pošlapala většinu hodnot, které má prastará a hodně recyklovaná strana v rodném listu.
To zní pěkně. Kdo ale sleduje osudy tohoto spolku déle, ten ví, že mnozí činovníci vždycky mysleli hlavně na sebe, pak ještě jednou na sebe, načež pracující lid se krčil na konci fronty někde v koutě.
S Maláčovou v čele se nic nezměnilo. Původní progresivistka, která žila na zlém Západě, zase chce erárem placenou funkci, a tak klidně vymění krajinu svého mládí za Moskvu. Samozřejmě pomyslně, ačkoli není vyloučeno, že si tam společně s Kačkou, po úspěšném tažení do Sněmovny, zaletí aspoň na chvíli zachlastat.
Skoro by se chtělo položit řečnickou otázku, jak může mít většinovou kvalitu členská základna, když předsedové většinou stojí za pendrek. On ani Bohouš Laušman nebyl žádný lumen. Z novodobých koryfejů zmiňme například Bohuslava Sobotku, který se mezi socany dostal tak, že zabloudil na cestě na setkání fanoušků sci-fi (ne že by ho tento žánr pak úplně minul v politické kariéře).
Ve stavu klinické smrti se tradiční levicová strana nachází od chvíle, kdy ji houfně začali opouštět kariéristé, kteří pak přeběhli do nově vzniklého ANO. Andrej Babiš tenkrát určitě vrněl blahem – každá strana totiž potřebuje ke zdárnému fungování taky aparát vyžírků. Přeběhlí socani tento požadavek splnili dokonale.
Novinky.cz