Článek
Koaliční klohnění, které nás v současnosti obklopuje, vyvrhlo v plné palbě na světlo méně viditelnou skutečnost: Andrej Babiš nesnáší Tomia Okamuru, přičemž protisměrně je to jakbysmet.
Pánové by měli – po vzoru Víta Rakušana, který brzy pozve na pivo asi i předsedkyni Valného shromáždění OSN – zajít na nějaký drink nebo aspoň pořádně dlouhé kafe. Jde přece o funkce, vliv a prachy, takže mávat katanou (Tomio) či sekyrou (Andy) je pošetilé.
Okamura samozřejmě zkouší, co si může dovolit, přičemž Babiš mu hned na začátku kolíkuje hřiště. „Tudy už cesta nevede, holenku!“ Šéf SPD ve vztahu tahá za výrazně kratší konec a nic mu nepomůžou občasné mimikry rozhodného chlapíka.
Babiš je sice cholerický predátor, ale přesně ví, kdy a co který „obchod“ vyžaduje – sice nemá vysněnou jednobarevnou vládu, nicméně většinu stafáže si zřejmě povodí, jak potřebuje.
Jestli mu někdo bude házet do vládního projektu vidle nebo aspoň vidličky, budou to Motoristé, nikoli SPD. Chlapi od motorů by mohli totiž trvat na takových podružnostech, jako je například rozpočtová odpovědnost. Přesto i s nimi se Babiš určitě nějak domluví.
A ještě jeden kousíček optimismu: Pokud Filip Turek neztratí papírek s návodem, jak se chovat ve vládní funkci a kdy se neprat (autor je neznámý, místo podpisu jsou pouze iniciály V. K.), mohlo by jít dokonce o velice úspěšnou vládu.