Článek
Jeden je Radek (ANO), druhý Libor (SPD). Oba Vondráčkové ale mají společné jedno: jejich poslanecké aktivity ve Sněmovně patří do spodních pater tuzemské politiky. Obvyklé kecy o dobrých úmyslech a službě občanům neobstojí.
Radek Vondráček se snaží co nejvíc nenápadně propašovat do legislativy nový typ ministerského náměstka. Tato funkce by měla název „náměstek člena vlády, který je pověřen řízením ministerstva“. Že je to doslova ušité pro Filipa Turka? Vondráček by vám s pověstnou slovní ekvilibristikou vysvětlil, že jde o nutnou systémovou věc, jinak do české demokracie narazí meteorit nebo tak něco. Pozor, tento vcelku provařený chlapík je zároveň místopředsedou ANO!
Libora Vondráčka provázejí jiné patálie. Šéf Svobodných, toho času ovšem pod kuratelou SPD (panečku, to je sebevědomí!), by chtěl změnit ústavu tak, aby prezident musel jmenovat navržené ministry. Taky tento borec se evidentně domnívá, že kompetenční žaloba by nakonec mohla do spokojeného vládnutí hodit nějaký granát. Říznout do ústavy je přece mnohem jednodušší. Někdo by měl mládenečkovi vysvětlit, že ústava se mění jen v případě naprosto naléhavé celospolečenské poptávky.
Vrcholně pikantní je ovšem skutečnost, že Libor nedávno neuspěl při zkoušce, jejíž úspěšné absolvování je nezbytné pro udělení doktorátu z práva. Téma? No jasně, ústavní záležitosti a rovněž nějaké to vládnutí.
Tak takhle si tu žijeme, abych použil okřídlenou formulaci. S totální neúctou k právu, hochštaplerskými metodami a „taky politiky“ učiníme z Česka nejlepší místo k životu na celé planetě někdy na začátku 28. století, pane Babiši. Že byste o tom všem nevěděl, když jste ten mikromanažer?