Článek
Tvrdá nátura bývalého vojáka versus urputnost hovada. To není nadávka, takto sám sebe nazval Andrej Babiš (71), přičemž to rozhodně nemyslel jako samohanu.
Máme tu situaci, jež asi nutně musela nastat: Andy by chtěl mít Agrofert i premiérskou sesli; Petr Pavel proti tomu požaduje, aby si velký boss ponechal z holdingu jen nevýrobní divizi ANO a všeho ostatního se zbavil, pokud chce do Strakovy akademie nakráčet jako staronový šéf kabinetu.
Hlava státu navíc trvá na tom, aby urputný pán řešení uvedeného dilematu představil veřejně. Pošeptání do prezidentského ouška nestačí. Babiš odcházel z poslední schůzky s Pavlem řácky zadumán, tudíž asi hned začal přemýšlet, jak se z nepříjemného problému vyvléct.
Nebude to mít lehké, to je nabíledni. Mohl by samozřejmě nechat navézt do sklepů Pražského hradu – jako milou pozornost, nikoli jako sprostý úplatek – uzeniny z holdingu na celý zbytek Pavlova mandátu, ale něco mi říká, že prezident v tom případě radši začne večeřet sójové kostky s brokolicí.
Velké věci přitom od Andyho čekají taky v Maďarsku, a to nejen ve vrcholné politice: Agrofert tam brzy začne stavět obří fabriku na výrobu chleba. Babiš je zkrátka na roztrhání.
Amíci mají pro řešení multifunkčních úkolů Supermana, Rusové Ilju Muromce, ale my Češi jenom kreslené diblíky. Přesto snad všechno dobře dopadne. Za plat, který tomuhle spolku cálujeme ze svých daní, si takovou laskavost určitě zasloužíme.


