Hlavní obsah
Článek

Medvědí službu dělají koncesionářským poplatkům lidé, kteří je obhajují natolik nekriticky, až to zní směšně. K těmto rozumbradům se připojil i populární „sporťák“ Robert Záruba.

Zárubův komentář na sociální síti vzbudil velké haló. Robert údajně citlivé nastavení poplatků obhajuje mimo jiné tím, že osvobozeni od nich jsou senioři a samoživitelky, jejichž čistý měsíční příjem za uplynulé čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima.

To je sdělení, které lze ještě přijmout. Pak ovšem přichází těžší kalibr: od poplatku je zcela osvobozena firma, která nevlastní ani neužívá vůbec žádný přijímač – tedy nejen klasický televizor, ale ani žádný počítač, tablet nebo chytrý telefon s internetem!

Opravdu dnes existuje firma bez jakékoli elektroniky? No vida. Člověk by si myslel, že lov mamutů na zakázku a výroba ozdob z jejich klů za účelem vánočního přivýdělku už je passé. Podle Záruby asi ne. Dokonce i malíř, který vymaluje barák bez faktury – co s tímhle masivně rozšířeným nešvarem uděláš, Alčo Schillerová? – má u sebe mobil, nepochybně alespoň se základním datovým balíčkem. Běda, kdyby měl větší firmu a víc zaměstnanců; na poplatcích by cáloval majlant.

Ono se toho v současnosti ohledně rušení poplatků plácá víc dohromady. Na druhé straně barikády, čili u vlády, lze pozorovat podobně pochroumanou argumentační rovinu: opozice prý nechce, aby hospodaření veřejnoprávních médií kontroloval Nejvyšší kontrolní úřad. Opozičníci přitom už dávno deklarují, že jsou pro takové kontroly.

Teď by si to fakt už chtělo bez emocí sednout za společný stůl a financování ČT a ČRo důkladně a hlavně odborně prodebatovat. Vláda sice plní programové prohlášení, ale dělá to tak pitomě, že opozice má právem pocit ohrožení médií veřejné služby.

Slovensko a Maďarsko, nebo tolik vzývaná Skandinávie? To je to, oč tu běží, přičemž jedna z cest zvítězí, to už je jisté. Všechno ostatní je emoční balast.

Další články

Načítám