Článek
Oto Klempíř mohl ukázat koule a hlavně přihrát Motoristům aspoň nějaké sympatie veřejnosti. Z avizovaného setkání s umělci, kteří vystoupili v neděli na pražské demonstraci, ale nakonec vycouval.
Klempa nejdřív pozval Hynka Čermáka, Jitku Čvančarovou a další zástupce múz přímo do jámy lvové čili do svého ministerstva. Umělci odmítli. Není divu. Poprava za úsvitu na dvoře snad nepřipadala v úvahu, ale rafinovaný nátlak ano. Kdyby je Otík například zavřel do sklepa a celý den jim pouštěl popové hity československých zpěváků z osmdesátých let, zcela jistě by všichni podepsali placenou spolupráci s ministerstvem.
Umělci kontrovali návrhem na veřejné setkání v jednom z pražských divadel. Tam se však naopak za žádnou cenu nechce Klempířovi. Má pocit, že by vlezl do diskuzní pasti. Možná oprávněně, ale kde jinde se kalí politická ocel než v takových debatách. Pan ministr si je asi vědom i toho, že pokud by tam vypustil do éteru o trochu víc arogantní rétoriky, ti zásadovější umělci by se nemuseli udržet a veřejně by mu vlepili výchovný políček.
Co s touhle šlamastykou? Nabízí se jediné řešení. Šéf kultury postupně obrazí vystoupení všech umělců, kteří se zúčastnili demonstrace. Tam jim předá nějaké významné ocenění za občanský postoj. Docela dobře zní třeba Medaile cti Oty Klempíře.