Článek
Obhájci televizního poplatku mají jasno: jestli ho Babišova vláda zruší, Česká televize s počtem kolem tří tisíc zaměstnanců přestane hlídat demokracii a možná postupně zhyne. Laskavý čtenář promine, že se v tomto textu nepíše o Českém rozhlase; symbolem poplatku je hlavně ČT.
Faktem je, že ve většině evropských zemí jsou veřejnoprávní televize placeny nikoli z koncesionářských poplatků, nýbrž ze státního rozpočtu. Platí ale i druhý, neméně významný argument: česká politická kultura je takové bláto, že málokdo z populistů ve Sněmovně odolá touze přistřihnout „neposlušným“ novinářům křidýlka.
Co s tím? Pojďme na to selským rozumem. Nikdo mi nevymluví, že skoro tři tisícovky zaměstnanců v televizi nejsou normální stav. Proč Fialova údajně středopravicová vláda nastavila poplatek pro podnikatele jako úplný paskvil? Už jen to, že se jeho výše pro firmy a živnostníky odvíjí od počtu zaměstnanců, je šílenost. Platí i další hrůza: firmy, jež pronajímají auta s TV nebo rádiem, musejí platit za každý vůz.
Co to tedy udělat takhle? Provedeme v ČT opravdu důkladný audit. Přestaneme šikanovat nesmyslným nastavením poplatku ty, kteří od tohoto státu skoro nic nechtějí. Teprve potom znovu zvážíme, jestli je Česko připraveno přejít ke změně financování veřejnoprávních médií, případně ke snížení poplatku. Klidně až po velmi důkladné debatě, v níž si všichni aktéři budou moci říct svoje. Příliš věcné? Možná se někomu hodí spíše současné emoce.