Článek
Tak tedy volební sliby. Můžeme si odpustit přecitlivělost a natvrdo konstatovat, že většinou nesplněné sliby. V Česku běžná věc a nikdo už se ani moc nediví.
Vrcholem hitparády je samozřejmě udička Petra Fialy, že když mu poskytneme další čtyři roky ve Strakově akademii, budeme mít platy jako v Německu. Tento slib nejde ověřit v praxi, jelikož jde o příští volební období, ale ekonomové konstatovali cosi o blábolu století.
Mezi evergreeny patří slib Andreje Babiše, že v Česku vznikne stadion – hala – pro rychlobruslaře a speciálně pro Martinu Sáblíkovou. Hodně fousatý plán se dodnes neuskutečnil. Nic však není ztraceno. Třeba se jednou dočkáme toho, že politici přivedou čipernou babičku Sáblíkovou na staveniště, aby konečně slavnostně poklepala na základní kámen nového stadionu. Bude to jistě dojemná chvilka, i když tam asi nakonec postaví další supermarket.
Ani v letošní volební kampani nemůže chybět čechrání peří. „Znám všechny politiky světa!“ pochlubil se matador Babiš občanům ve Frýdlantu, čímž pěkně shodil do stoupy úroveň Fialových kontaktů. Otázkou je, co by na takto smělé tvrzení řekli třeba někde v Tichomoří, kde o Babišovi nikdy neslyšeli. Ale budiž, zní to pěkně, zvláště ve Frýdlantu na náměstí.
Jestliže v této zemi existuje volič, který chce letošní volby pojmout zcela pragmaticky, může si na internetu projít tuny slibů našich politiků z posledních let. Ať si je poté přehledně sepíše a proškrtá. Hlas dostane ten, kdo splnil nejvíce toho, co nasliboval. Taky cesta.