Hlavní obsah
Článek

Byla to řacha a je to neomluvitelné – jako každý fyzický útok. Nedobré činy ale vždycky plodí zase jen další špatnosti.

Kdo sleduje výkony Andreje Babiše systematicky, ví, že to s pánem opravdu není jednoduché. Spousta věcí se navíc skrývá pod povrchem; nikdy se například pořádně nemluvilo o tom, jak zdivočelý Andrej ve vládní funkci prováděl „přepadovky“ na finančních úřadech a tam hulákal na jejich šéfy, že podporují zlodějské podnikatele. Vyšilovat v plné parádě přestal až později.

Známý psychiatr Radkin Honzák před časem pěkně pojmenoval princip politiky a voleb. „Dvě třetiny lidí mají sklon k poslušnosti a vedou nás charismatičtí psychopati,“ řekl doyen tuzemské psychiatrie v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Podle Honzáka existují dobří a zlí psychopati. Zatímco zlí končí ve vězení, dobří jsou mnohdy špičkovými politiky.

Kam patří Babiš? Kauza Čapí hnízdo už délkou hravě překonala všechny seriály Jaroslava Dietla (a že jich je). Andrej však zatím v base neskončil. Pokud budeme ctít zbytky presumpce neviny, je stále „charismatickým psychopatem“ a tedy „špičkovým politikem“, i když s onou „špičkovostí“ coby politika to tak horké není. Pamětníci vědí, nicméně jeho fanoušci fakta samozřejmě ignorují.

Obecná míra agresivity v této zemi stoupá jako pára v papiňáku. Nedávno mně jeden policista vyprávěl, jak lidé řeší i naprosté banality fyzickým útokem. Jestliže se na Babišovu příhodu s úderem berlí podíváme touhle optikou, vlastně jde jen o další dílek do příšerné statistiky. Muž s boulí na hlavě přitom rozhodně není ten, kdo by páru z českého papiňáku upouštěl. Ani to však neomlouvá jakékoliv fyzické násilí.

Další články

Načítám