Článek
Bylo to přesně deset měsíců, kdy prodělal mrtvici přímo na jevišti. Bolek Polívka (77) se cítí být opět při síle. Oslavil narozeniny se svými nejbližšími a vrhl se naplno do práce. Při stávajících vedrech to není ideální, ale podle něj Valach vydrží všechno.
S hercem jsme se potkali na akci Novy, kde s kolegy ze studií Pavlem Zedníčkem (76) a Miroslavem Donutilem (75) představovali nový seriál Muži v letu. „Pan režisér nám říkal tři tenoři. Známe se od školy, já mám 60 let od maturity, JAMU jsem končil v roce 1972, oni byli o ročník až dva níž. Byli jsme spolu v Divadle Na provázku a prožili spolu spoustu věcí,“ nostalgicky zavzpomínal Bolek.
S lety si samozřejmě uvědomuje, že je štěstí, že si se starými kamarády ještě může zahrát. Zvlášť po loňské mrtvici, kterou prodělal. „Zaplať pán bůh, je to dobré,“ svěřil. Vzpomněl si na setkání s fanouškem, který mu připomněl jeho smrtelnost. „Potkal jsem brněnského chodce, který se mě ptal: Nazdar Bolku, ještě hraješ? Tak jsem mu říkal, že čas od času. A on se na mě tak zespodu podíval a říká: Už vás hodně pomřelo, co?“ vyprávěl nám.
Energii do žil mu vlévá i malá vnučka Rozálka, dcera jeho nejstaršího syna Vladimíra. „Nedávno jsem s ní měl takový zážitek. Zblízka se na mě dívala zkoumavým pohledem a hladila mě po tváři. Byla to taková směsice obdivu a průzkumu. Krásné,“ dojal se při vzpomínce.
Synovu rodinu teď vídá často. „Teď jsme všichni v Olšanech, takže se vídáme. Já odtamtud odjíždím za prací. Něco jsme dělali na Slovensku, hrajeme letní scénu a teď hrajeme i Shakespearovské slavnosti. Mám vždycky dva, tři, čtyři dny volno a pak zase hraju. Je to hezký rytmus,“ popisoval, že se po mrtvici rozhodně nešetří. Nezastavila ho ani vedra. „Mně to nevadí, já su Valach,“ uzavřel.
