Článek
Bylo to trochu nečekané setkání, když už byly kamery a většina fotografů pryč. Dcera herečky Ivany Jirešové (49) Sofie Höppnerová dorazila do kina Lucerna po premiéře dokumentu o Jarku Nohavicovi. Sama Super.cz oslovila, aby upřesnila všechny spekulace, které se kolem jejího stavu poté, co ji její nevlastní sestra ohlásila jako pohřešovanou, objevily.
Všechny jsi vyděsila, když po tobě bylo vyhlášeno pátrání. Co se vlastně stalo?
Bylo to hodně nepříjemné pro mě a podle mě i pro ostatní. Ale bylo to zbytečné. Neměla jsem zapnutý telefon nebo se mi prostě vybil nebo jsem neměla kartu. Vím, že ségra se o mě bála. A po pár hodinách, když jsem zjistila, že je po mně vyhlášené pátrání, tak jsem okamžitě reagovala, volala do nemocnice a bylo to vyřešené.
Takže jsi prostě jen někde byla s vybitým telefonem?
Já jsem odešla z Komety, což je psychiatrické zařízení, které mi hrozně pomohlo. A odešla jsem, aniž bych o sobě dávala vědět. Podle mě na tom není nic špatného, protože je mi dvacet a nemusím dávat všem vědět, co dělám každou hodinu.
A teď se cítíš v pohodě po posledním léčení? Jak vlastně trvalo dlouho?
Bylo to dohromady asi čtvrt roku. Myslím, že mi to hodně pomohlo. Cítím se lépe, je mi dobře a momentálně pracuju na své divadelní hře na monodrama.
To tě asi neuživí, z čeho žiješ?
Momentálně pracuju v Darlingu a baví mě to. Mám ráda lidi, poznávat nové lidi. Nevidím na tom nic špatného.
A co tam děláš, asi netančíš u tyče?
Tančím. Ale nedělám nic jiného. Tančím a bavím se s lidmi. Za mě je to taková brigáda a zároveň i zábava. Ale jenom dočasná. Rozhodně se tomu neplánuju věnovat dlouhodobě.
Znamená to, že bys třeba plánovala i návrat k herectví?
Určitě bych se mu chtěla do budoucna věnovat, ale teď chci hlavně psát a vydělat si peníze, abych mohla mít prostředky realizovat tu hru. Ale herectví mě baví, protože miluju pozornost. Chtěla bych zkusit DAMU, za rok se chci hlásit na činohru. A také si udělat maturitu a vystudovat vejšku.
Tvoje maminka zmiňovala, že se občas u ní doma otočíš. Jak to máš aktuálně s bydlením?
Je to tak, že teď jsem u kámošky, ale teď se v pátek stěhuju do svého bytu, který si budu platit já sama. U mamky jsem tak jednou za týden, že se tam objevím, vezmu si nějaké věci nebo si vyperu. Maminka je v tomhle hrozně ohleduplná a velmi laskavá.
Už se asi srovnala s tím, že to s tebou nebude jednoduché, viď?
Ano. Já si myslím, že jsme se nějakými cestami už rozešly a pochopily, že každá jde jiným směrem a nějak se lidsky sejdeme. Co se týče vztahu matka dcera, snažíme se to dát aspoň naoko do kupy.
Faktem je, že když jsi byla pohřešovaná, moc to neřešila a říkala, že už bylo hůř…
Je pravda, že jsem v pubertě dělala ještě horší věci a mamka musela mít pevné nervy. Ale za mě si myslím, že jsem momentálně vyrovnaná a s mámou mám vztah takový, jaký by měl být. Aspoň tak nějak. A těším se, až budu úplně sama v tom svém bytě.
Jak vlastně dopadlo tvoje velké přátelství se sestrami Prachařovými, se kterými jsi točila i seriál Lež na pláži. Našly si kluky a už se tolik nevídáte?
Tak upřímně Josefína začala chodit s mým expřítelem Tomášem. Ale to nebyla jediná věc, která mezi námi nehrála. Bylo to hodně složité a ani já se v některých případech nezachovala správně. Ale i tak jsou Josefína a Rosálie nejlepší kamarádky a vždycky budou. Momentálně nejsme v kontaktu, jsem odstřihnutá od všech lidí, se kterými jsem se bavila. Z konzervatoře a hereckého oboru. Teď se snažím pracovat sama na sobě, abych to zvládla do budoucna.
Bojovala jsi se spoustou démonů. Dá se z toho vůbec dostat?
Myslím, že určitě dá, když zná člověk svoje hranice. Měla jsem hodně velký problém s jídlem a s úzkostmi a tak. Nesmíte spadnout do nějakých nebezpečných věcí. Když to člověk přežene, tak neví, co dělá. Pro mě je důležité poslouchat svoje tělo a mít nějaký rituál. Prostě vstát, mít nějaké hodinky, co musím udělat. A potom si můžu dělat, co chci. Být s kamarádkami, se kterými chci být. Anebo jdu pracovat do Darlingu a tam je mi dobře a jdu tam s úsměvem.
