Článek
Známe ji především jako talentovanou herečku a komičku, která rozdávala smích. Jenže v soukromí prožívá osmačtyřicetiletá Claire Brosseau peklo, které si málokdo dokáže představit. Kanadská herečka bojuje s těžkou bipolární poruchou a depresemi už od dětství a už před časem se rozhodla dobrovolně opustit tento svět. Jenže kanadská vláda jí tento krok neumožňuje.
Claire, jež se objevila mimo jiné ve hvězdně obsazeném snímku Milujte svého zabijáka, v Mé první svatbě nebo v dramatu Odsouzena za smrt, trpí nevyléčitelnou duševní chorobou a její jediné přání je konečně najít vytoužený klid. Proto nyní žaluje kanadskou vládu za to, že jí odpírá právo na důstojný odchod jen proto, že její diagnóza není vidět na rentgenu.
Zatímco jiní plánují budoucnost, ona prý už v mateřské školce myslela na to, že prostě nebude. Celý život strávila na terapiích, vyzkoušela snad všechny dostupné léky, ale nic nepomohlo. „I v mých nejlepších dnech je jediné, co chci, zemřít,“ přiznala otevřeně v mrazivé zpovědi.
Přestože v Kanadě program asistované smrti (MAID) existuje, vláda nedávno opět odložila jeho rozšíření pro osoby, jejichž jediným utrpením je duševní nemoc. Pro Claire tak opět vyhasla naděje uskutečnit to, o co se celé roky bezúspěšně snaží. Spojila proto síly s dalšími aktivisty a podala ústavní stížnost. Podle ní je diskriminační, když člověk s rakovinou odejít smí, ale člověk s ‚rakovinou duše‘, která mu způsobuje nesnesitelná muka, musí trpět dál.
Zřejmě nejsmutnější postavou celého příběhu je hereččina maminka. Málokdo si dokáže představit tu hrůzu, když jako rodič musíte uznat, že vaše dítě trpí natolik, že je smrt jeho jediným vysvobozením. „Trhá mi to srdce, nechci o ni přijít. Ale chci pro Claire to, co potřebuje ona sama. Je tak strašně nemocná, že tohle je jediná cesta k míru,“ svěřila se zdrcená maminka.
Claire se už v minulosti několikrát pokusila o sebevraždu vlastními silami, ale pokaždé přežila. Právě proto bojuje za lékařskou asistenci, nechce totiž umírat v izolaci, násilně a v bolesti. Chce odejít v klidu, pod dohledem profesionálů a s milovanými lidmi po boku, kteří ji budou držet za ruku. Sama nevnímá asistovanou smrt jako sebevraždu, ale jako vysvobození z vězení vlastní mysli.
Není divu, že tento případ momentálně rezonuje v Kanadě více než kdy dřív a společnost rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. Jedni mluví o nebezpečném precedentu, zatímco druzí, včetně Claire, o základním lidském právu na důstojnost.
