Článek
Během letních prázdnin Zdeňka Trošku (70) v Praze nepotkáte. Režisér se v horkých měsících přemisťuje do rodných Hoštic do rodinného domku, kde se narodil. V místě, kde před pětatřiceti lety natočil trilogii Slunce seno, je nejšťastnější.
Rodinný dům má režisér „obkvetlý“ muškáty, ale za výstavní květenu si nepřivlastňuje zásluhu. „To je starost mého bratra a jeho manželky, kteří o tu krásu, co tady vidíte kolem, pečují, vzadu mají i malou zahrádečku a tam si pěstují nejrůznější zeleninu a ovoce a chodí sem i tu květenu a výpěstky opečovávat. Já občas také trošku vypomůžu, hlavně s vodou a konví, zaleju pár kytek a tím pro mne činnost zemědělce končí,“ nechal se slyšet režisér.
Troška se neostýchá sám sebe označit originálním způsobem za důchodce. „Já bych to označil jinak. Jde o předkrematorní dovolenou, protože jsem už nějaký čas důchodcem, ovšem pravda, aktivním. Já tomu říkám, že jsem prase neboli pracující senior. Mám takovou náturu, že bych
nemohl jen tak tady sedět a koukat se pánu Bohu do oken. Pořád čtu, něco studuju a říkám si, že při té energii, kterou ještě mám, tak takových deset patnáct let budu v důchodu a potom teprve půjdu do té opravdové nicnedělací penze,“ vysvětlil nám na zahradě u kávičky Zdeněk a zavedl nás na hoštický hřbitov.
„Tohle je místo, které těsně sousedí s mým domem. Chodím sem moc rád za svými nejbližšími, je tu hrob maminky a jejích rodičů a tatínka jeho rodičů, ale i sousedů, tetiček a strýčků, prostě všech, které jsem znal. Je to místo, kde je mi dobře. Ne, nebojím se sem přijít i večer. Těch, kdo zemřeli, se člověk bát nemusí, bát by se měl některých lidí, kteří žijí,“ dodal Zdeněk Troška.
