
Takhle se prvorepubliková star Adina Mandlová měnila v době, kdy byla na vrcholu popularity. Foto: Archiv Jaromíra Farníka
Od smrti prostořeké filmové hvězdy Adiny Mandlové uběhlo 25 let: Takhle krásná byla v době největší slávy
Adina Mandlová (✝81) byla už na samém počátku třicátých let jako modelka věhlasného pražského salónu Rosenbaum velice cílevědomé stvoření. Za filmovou slávou si šla houževnatě od okamžiku, kdy poprvé svými velkými hnědými kukadly v kavárně Slávie uhranula tehdy populárního Huga Haase, po jehož boku se začala seznamovat s pražskou smetánkou.
Haas ji jako svou přítelkyni začal prosazovat do prvních velkých rolí u filmu a vštěpovat jí základy herectví. Mandlová, k jejímž devízám patřil v té době pouze atraktivní zjev a fotogenický obličej, se učila rychle. Rostla od filmu k filmu a na rozdíl od většiny svých souputnic na plátně působila absolutně civilně a přirozeně.
Po rozchodu s Haasem se její herecká kariéra začala rozbíhat k náročnějším komediálním i dramatickým hereckým úkolům. Dva roky před válkou už Adina patřila k nejobsazovanějším herečkám. V prvním válečném roce byla po uvedení snímků Holka nebo kluk, Kristián nebo Kouzelný dům naší neoblíbenější hvězdou.
Na to, jak se herečka pověstná svou prořízlou pusou a ironickým humorem během své aktivní filmové kariéry u nás měnila od filmu k filmu fyzicky, se podívejte ve fotogalerii. Právě dnes si připomínáme pětadvacet let od chvíle, kdy Adina Mandlová vydechla ve věku 81 let v příbramské nemocnici naposledy. ■
Fotogalerie
Adina Mandlová ve filmu Život je pes (1933). ■
Foto: Archiv Jaromíra Farníka
Adina v dalším filmu Haase a Friče Ať žije nebožtík (1935). ■
Foto: Archiv Jaromíra Farníka
Civilní portrét z roku 1936 ■
Foto: Archiv Jaromíra Farníka
Adina s loknami ve Slavínského komedii Svatební cesta (1938) ■
Foto: Archiv Jaromíra Farníka
Adina jako démonická dívka postižená ztrátou paměti v dramatu Otakara Vávry Kouzelný dům (1939). ■
Foto: Archiv Jaromíra Farníka
Takhle vypadala Adina v nesmrtelné komedii Hotel Modrá hvězda (1941). ■
Foto: Archiv Jaromíra Farníka