Ladislav Boháč jako Faust

Ladislav Boháč jako Faust Foto: ČTK

Ideální představitel milovníků měl za partnerky filmové divy i vnučku slavného básníka

Tohoto herce, který byl v mládí ideálním představitelem milovníků a později se přehrál do charakterních rolí, známe především ze stříbrného plátna. Ladislav Boháč (14. 4. 1907-4. 7. 1978), od jehož narození uplynulo právě 115 let, byl ale také významným divadelním hercem. Do stálého angažmá v Národním divadle nastoupil již v lednu 1929 a s přestávkou zde setrval více než čtyřicet let. Po roce 1948, kdy se začal angažovat, působil čtyři roky i jako jeho ředitel a na čas se stal také šéfem opery.

Jeden z nejlepších Faustů

Na jevišti se Boháč uplatnil díky fyzickému zjevu, k němuž připojil dokonalý verbální projev. Měl cit pro jazyk a verš a dokonale zvládal jak patos, tak civilní herectví. První titulní roli na naší první scéně ztvárnil v Radúzovi a Mahuleně (1931), další velké role mu přinesl především klasický repertoár (Julius Caesar, Faust, Lucerna, Racek). Jeho postupného hereckého vyzrávání a dokonalosti jevištní řeči si všimla i kritika, která ho označila za jednoho z nejlepších Faustů v historii českého divadla.

Zrodila se hvězda

První filmovou zkušenost získal už v roce 1933 ve slavném filmu Extáze – v něm ale pouze předaboval hlas jedné z postav. První pořádnou roli získal až ve snímku Mravnost nade vše (1937), kde si zahrál po boku Hugo Haase (✝67) a Adiny Mandlové (✝81).

Milenec slavných krásek a vynikající herec měl tragický konec. Deprese a hrůzná smrt udušením

A pak už šel z role do role a díky filmům Bílá nemoc a Karel Hynek Mácha (oba 1937) se stal velkou hvězdou stříbrného plátna. Boháčův úspěch byl založen především na výběru rolí. Herec spolupracoval převážně s Martinem Fričem (✝66) a Otakarem Vávrou (✝100), a málokdy se tak objevil v povrchnějších a méně umělecky náročných filmech. Jeho postavy byly přitom víceméně stejné – ušlechtilí elegáni s vybranými způsoby, dobrým srdcem, a pokud možno i s akademickým titulem, nejčastěji doktora práv.

Krásná prvorepubliková hvězda se nechala svádět od milovníka, kterému se postavy lamačů dívčích srdcí zajídaly

Jeho partnerkami byly známé milovnice naší prvorepublikové kinematografie Zdenka Sulanová (✝84), Hana Vítová (✝73) či Lída Baarová (✝86). Kuriózní je, že Boháč a Sulanová se na place sešli ještě po 36 letech. Nejdřív si zahráli v „limonádě“ Lízino štěstí (1939) a v roce 1975 spolu točili TV komedii Čtrnáctý v řadě.

Kladný hrdina s nádherným hlasem

Po válce už pro Boháčovy elegantní milovníky nebylo místo. On se ale obratem z této škatulky vyvlékl a přešel ke kladným hrdinům. Už v roce 1947 doslova zazářil v prvním českém barevném filmu Jan Roháč z Dubé. Větší příležitosti dostal také ve snímcích Siréna (1947) a Kariéra (1948). Poté jsme ho mohli vidět i v historických filmech Jan Hus (1954) a Jan Žižka (1955), po kterých následovalo už jen několik méně významných rolí.

Láskyplný sesterský vztah? Tohle o Lídě Baarové krátce před sebevraždou vypověděla u výslechu Zorka Janů (✝24)

To mu ale mnohonásobně vynahradila televize, která ho často obsazovala do svých seriálů a inscenací. Boháčův nádherný hlas zněl také z rozhlasu, mohli jsme ho slýchat jako komentátora dokumentů i v dabingových rolích – například ve filmu Kněžna de Clèves (1962) namluvil postavu Jeana Maraise.

Velký filmový krasavec byl dvakrát ženatý. Jeho první manželství s lékařkou Taťáno Hálkovou (mj. vnučkou básníka Vítězslava Hálka) se rozpadlo ještě před válkou, s druhou manželkou, herečkou Hanou Porgesovou (✝81), zůstal až do své smrti. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků