Martin Huba na snímku z roku 1968

Martin Huba na snímku z roku 1968 Foto: A. Šmotlák/Profimedia

Uznávaný slovenský herec (78) zažívá nejšťastnější chvíle na divadelním jevišti. Syn slavného otce protekci nepotřeboval

Ve slovenském filmu začínal Martin Huba (*16. 7. 1943) malými rolemi, více příležitostí mu poskytuje český film. Charizmatického slovenského herce zná proto velmi dobře i naše publikum – představil se mj. ve snímcích Fany (1995), Musíme si pomáhat (2000), Štěstí (2005), Obsluhoval jsem anglického krále (2006), Kawasakiho růže (2009), Anděl Páně 2 (2016) či Hovory s TGM (2018).

Filmové příležitosti, které dostává v Česku, považuje Huba za zásadní. „Moje kontakty s Čechy jsou specifické a v mém životě extrémně dominantní, hlavně co se filmu týče,“ řekl novinářům během své loňské návštěvy Letní filmové školy v Uherském Hradišti. „Měl jsem ještě to štěstí, že mi byla nabídnuta témata, která byla hodnotná, líbila se mi, a chtějí a mohou divákům něco sdělit.“

Dobrý den, soudružko, nebo rukulíbám?

Svou štíhlou postavou, ušlechtilým zjevem i trvalou spoluprací na kvalitních projektech si Martin Huba vysloužil trefnou přezdívku: aristokrat divadla. Ta ale souvisí i s jeho vybranými starosvětskými způsoby, které mu vštípili jeho rodiče.

Těžký úděl nových štědrovečerních pohádek: Diváci se ušklíbají, ale tyhle dvě se staly hitem

Na dotaz slovenských novinářů, zda byl součástí jeho výchovy i pozdrav „rukulíbám“, odpověděl: „Samozřejmě. Dodnes to považuji za přirozené. Co jiného jsem měl říkat? Dobrý den, soudružko? Paní sousedce, která hrála krásně na klavír, nosila klobouk a vysoké podpatky, jsem vždycky řekl: rukulíbám. Obsah slov si neuvědomujete – pouze víte, že jde o slušnou formu pozdravu, kterou chcete vyjádřit úctu.“

Šlo to i bez protekce

Herec pochází ze známé umělecké rodiny. Jeho matka, operní pěvkyně Mária Kišonová-Hubová (✝89), ho už od dětství seznamovala se světem opery a otec, ředitel činohry Slovenského národního divadla a docent na Vysoké škole múzických umění Mikuláš Huba (✝67), mu umožnil nahlédnout za oponu divadelních představení.

Filmový Masaryk Martin Huba se pochlubil manželkou: Této ženě je věrný už padesát let

O tom, že se nakonec stane hercem, rozhodlo právě prostředí, ve kterém vyrůstal. Rodiče mu ale cestičku neumetali a kvůli známému příjmení musel publiku dokázat sám, že neměl žádnou protekci. Nedostal se ani do SND, kde působil jeho otec, cestičku si opravdu musel vyšlapat.

Divadelník tělem i duší

Nejdřív působil v košickém divadle, poté v Divadle poezie a také v Divadle na korze. Po jeho zákazu se dostal na Novou scénu SND, kde působil 20 let. Od roku 1999 hostuje Martin Huba na řadě slovenských i českých scén. Věnuje se také divadelní režii. Režíroval v činohře i opeře SND a v rámci Letních Shakespearovských slavností v Praze.

Právě divadlo hraje v pracovním životě Martina Huby prim. „Začínal jsem v komorním prostředí, prošel přes velké scény, amfiteátry a operní jeviště. Nakonec jsme se vrátil do velmi malého divadla a potvrdil jsem si, že největší štěstí prožívám na prknech, která znamenají svět,“ uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas, kde také zmínil, že baterky dobíjí nejraději na hřebenech Tater.

Úspěšnou kariéru jedné z nejkrásnějších televizních hlasatelek (✝51) přervala zákeřná choroba

„Nevím, co bych dělal bez kopců. Táta se narodil dvacet kilometrů od Tater, jeho bratr byl jeden z nejlepších chatařů a horolezců. Lásce k přírodě mě naučil děda. Naučil mě rozeznávat stromy a taky se nebát medvěda. Na to jsou tak jednoduché metody!“ Martinu Hubovi dělají na duši dobře i další drobné radosti všedního života – fakt, že může večer uléhat bez větších výčitek svědomí, i usmívající se kolemjdoucí, kterým úsměv rád vrací. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků