Truda Grosslichtová

Truda Grosslichtová Foto: Prima Max

V této roli konečně nebyla za naivní husičku. Po natočení svého nejlepšího filmu se herečka skrývala před nacisty v továrně

Věra Donátová dostudovala práva a chce si zřídit advokátní kancelář. Je však finančně závislá na rodičích. Emancipovaná matka její snahy podporuje, ale otec trvá na tom, že mu musí dokázat smysluplnost a lukrativnost své nové advokátní praxe. Peníze jí proto poskytne pod podmínkou, že pokud nebude do roka úspěšná, provdá se za muže, kterého jí vybral. Věra naštěstí úspěšně obhájí Petra Kučeru zvaného Tygr…

Film Advokátka Věra vznikl pod režijním vedením Martina Friče (✝63) a v titulní roli se v něm představila jedna z nejpopulárnějších prvorepublikových hvězd, tehdy pětadvacetiletá Truda Grosslichtová (✝83). Tygra ztvárnil Oldřich Nový (✝83), Věřina otce Theodor Pištěk (✝65) a v dalších rolích se objevili mj. Růžena Šlemrová (✝75) či Bohuš Záhorský (✝74).

O naivní husičky nestála

Frič s Grosslichtovou spolupracoval rád. Už předtím ji obsadil do svých filmů Revizor (1933), Jedenácté přikázání (1935) či Hrdina jedné noci (1935). Na Advokátku Věru ale sama herečka vzpomínala jako na svůj nejoblíbenější film. Pro svůj půvabný zjev byla totiž obsazována především do rolí naivních husiček a načančaných slečinek. Rolí Věry Donátové se ale z této škatulky vymanila, což kvitovala s velkým nadšením.

Tajemství prvorepublikové herecké hvězdy. Poloviční Židovka se za okupace zachránila jako dělnice v továrně

Ve filmovém týdeníku Kinorevue prozradila, že se konečně cítila volná a ve scénách se mohla vyřádit do sytosti – v jeden moment mohla být rozhodná, emancipovaná a energická a ve druhý zase sentimentálně zamilovaná. Mohla tak naplno rozehrát všechny svoje rejstříky a měnit své já podle potřeby. Šlo bohužel o poslední titul ve filmografii této talentované krásky, která by se kvůli „neárijskému“ původu zcela jistě ocitla v hledáčku blížících se nacistických okupantů. Raději proto válku přečkala schovaná jako dělnice v továrně.

Remaky nevznikají jen v Hollywoodu

Dobová reklama popisovala Advokátku Věru jako „veselohru o emancipaci žen“. Možná vás překvapí, že ve skutečnosti jde o remake francouzské komedie Un mauvais garçon (Špatný hoch) z roku 1936 s Danielle Darrieux (✝100) v hlavní roli. Ano, remaky nejsou zdaleka výsadou hollywoodských studií posledních let.

Semetriky a tchyně hlavních hrdinů jen hrála. Představitelka mamin byla milá dáma, která měla do skandálů kolegyň daleko

Česká verze se navíc originálního námětu drží velmi věrně. Scenárista Václav Wasserman (✝68) přitom inspiraci nečerpal přímo z francouzské předlohy, nýbrž z humoristické povídky, která vycházela na pokračování v časopise List paní a dívek. Autorka Vlasta Zemanová v ní ale převyprávěla celý filmový příběh téměř slovo od slova.

Okouzlující „špatný hoch“

Advokátka Věra byla také první filmovou spoluprací režiséra Friče s Oldřichem Novým. Ten se na plátně objeví nezvykle neupravený a odpudivý nejen svým zjevem a příslušností k podsvětí – nepříjemný je i jeho smích. Publikum, které Nového znalo jako dokonalého gentlemana, ale přijalo i tuto jeho postavu s nadšením. Martin Frič, který do té doby spolupracoval s komiky, jako byli Vlasta Burian (✝70), Hugo Haas (✝67) či Jiří Voskovec (✝76) a Jan Werich (✝75), totiž pochopil, že Nového herecký typ je odlišný, a využil jeho inteligence k vytvoření zcela nového druhu filmového humoru.

Milenec slavných krásek a vynikající herec měl tragický konec. Deprese a hrůzná smrt udušením

V Advokátce Věře zazní také dva oblíbené dobové hity – Na děvče mi nesahej v podání Oldřicha Nového a Já jedu dopředu, jak nejlíp dovedu od Trudy Grosslichtové. A jak to ve filmu s tou ženskou emancipací dopadne, si můžete ověřit 8. srpna na Prima Max. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků