Článek
Ve čtvrtek večer zemřel zpívající bubeník Vítězslav Vávra (†68). „Měl nádor na plicích a jeho organismus byl příliš slabej na boj s ním,“ uvedl jeho syn Filip, který o smrti otce informoval na sociální síti.
V posledních letech se Vávra neobjevoval ve společnosti, s některými kolegy ale udržoval telefonický kontakt.
Na umělce zavzpomínala kolegyně Petra Černocká (74). „Znala jsem ho hlavně v pracovní rovině. Občas jsme se kolem sebe krátce mihli, když jeden z koncertu odjížděl a druhý přijížděl. V posledních letech jsem ho párkrát viděla. Dokonce jsem měla možnost si s ním popovídat. Měla jsem pocit, jestli ho ta jeho kariéra nezaskočila. Měla jsem vždycky pocit, že působí tak nějak smutně, ale na druhou stranu doufám, že měl snad veselý život,“ řekla.
Vrchol své slávy zažil v osmdesátých letech, kdy startovala kariéru také Heidi Janků (61). „Jako kolegové jsme se potkávali, ale nemůžu říct, že bychom se znali. Pojilo nás to, že jeho ženou byla Věra Špinarová, bývalá manželka mého manžela. Když ale byla Věrka s Víťou, tak jsme se nevídali,“ vysvětluje Heidi Janků.
Víťu Vávru objevil Petr Hannig, který stál také u vzniku kariéry například Lucie Bílé (58). „Víťu jsem měl ze všech mých hvězd, objevů, nejraději. Vždyť jsme spolu dělali tolik let. Pracovali jsme spolu od roku 1974,“ vzpomíná Hannig.
„Víťa k nám přešel ze skupiny Faraón, když od nás odešel zpěvák Rony Marton. Nejdříve hrál na bicí, když k nám přišla Lenka Kořínková, tak jsem mu dal zpívat takové jemné věci. V roce 1980 Víťa nazpíval Dívku Gloria, a to se z něj ze dne na den stala hvězda. Já jsem mu napsal Citronovou holku, Dívku z heřmánkové návsi a další hity,“ vzpomíná Hannig a jedním dechem dodává: „Jako bubeník měl skvělý rytmus a výborně intonoval. Natočil na své nejlepší album na první dobrou každou písničku. A to měl dokonce teploty.“
Hannig se s Vávrou setkal před pěti lety na svých sedmdesátinách, pak spolu udržovali pravidelný telefonický kontakt. „Měl potíže s nohama, nemohl chodit. Ani jsem nevěděl, že má rakovinu,“ dodal Petr Hannig.
