Luděk Sobota a Helena Vondráčková ve filmu Jen ho nechte, ať se bojí (1977)

Luděk Sobota a Helena Vondráčková ve filmu Jen ho nechte, ať se bojí (1977) Foto: Copyright Státního fondu kinematografie, Jen ho nechte, ať se bojí, Ladislav Rychman, 1977

Vynikal v rolích roztomile neohrabaných nekňubů: Suplent Lidové školy umění nebyl výjimkou

Role roztomile neohrabaných nekňubů sedly Luďku Sobotovi jak ulité. V roce 1974 zabodoval jako nesmělý smolař František Koudelka, který v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje dokázal pod vlivem „správného“ podnětu překonat sám sebe. Podobnou postavu ztvárnil i o čtyři roky později v hudební komedii Jen ho nechte, ať se bojí.

Tentokrát si střihl postavu neprůbojného suplenta Lidové školy umění Aleše Brabce, který byl za jednu ze svých písní oceněn na festivalu v Českém Krumlově. Díky tomu získal angažmá v pražském Divadélku v suterénu, pro které měl složit několik chytlavých písní. Má to ale háček. Mladík se zamiluje do tamní zpěvačky Marcely Malé (Helena Vondráčková) a na tvorbu se nedokáže soustředit.

Manželka ředitele divadla, psycholožka Jitka (Jaroslava Brousková), usoudí, že mladý autor dokáže tvořit jen pod tlakem, ideálně, když ho něco vyděsí. Její předpoklad je správný – je ale jen otázkou času, kdy se plánované strašení vymkne kontrole.

Perly z natáčení Sanitky. Trable se skladbou Můj čas, problém se svetrem doktorky Dolejšové i plášť pomazaný špekem

Semaforská trojka v akci

Podle scénáře, na němž režisér Ladislav Rychman spolupracoval s Františkem Vlčkem st. a Václavem Pavlem Borovičkou, vznikla oddechová podívaná, v níž zazněly písně Jiřího Maláska a Jiřího Bažanta.

Zajímavostí snímku je také herecké angažmá celé komediální trojky, která tehdy působila na scéně Semafor. Vedle Luďka Soboty si ve filmu zahrál nejen Petr Nárožný, který ztvárnil postavu Marcelina bývalého (a žárlivého) manžela Mydlocha, ale také Miloslav Šimek coby ředitel divadla.

Šimka museli ukecávat

Právě Šimkovi se do natáčení vůbec nechtělo. Říkal, že není žádný herec a že má rád svůj klid. Jenže oba kolegové do něj hučeli tak dlouho, až nátlaku podlehl. „Nakonec mě dostali tím, když mi řekli, abych to udělal alespoň kvůli nim, že chtějí mít vzpomínku, že jsme spolu dělali,“ zmínil později Šimek.

Legendární dvojice Jiří Grossman (✝30) a Miloslav Šimek (✝63). Zabila je podobná nemoc, jen s rozdílem 33 let

Nárožný v roli mašinfíry

Jako památku na semaforskou dobu vnímá film i Petr Nárožný, který k výkonu kolegy Šimka uvedl, že hrál vlastně sám sebe – svou původní profesi kantora ve snímku zkrátka nezapřel. „Ale i já mám blízko k pedanterii,“ nechal se slyšet Nárožný.

A pozor – Petr Nárožný ve filmu opravdu řídil lokomotivu. V kabině bylo tak málo místa, že strojvůdce i topič museli vystoupit a jen herci řekli, co a jak dělat. Kvůli tomu mu kolegové později přezdívali „mašinfíra“. Lokomotivu si lidé ze štábu vypůjčili v jednom cukrovaru a před natáčením ji natírali černým pivem, aby se krásně leskla.

Perličky ze zákulisí

Luděk Sobota je prý technický antitalent, a tak mu přitloukání hřebíku opravdu nešlo. Celý záběr neměl trvat déle než dvě minuty, ovšem herec tuto jednoduchou činnost zvládl až za 3,25 minuty.

Luďan z Homolkových zemřel předčasně. Jeho tragická smrt je dodnes zahalena tajemstvím

Pro scény s hořícím domem posloužil objekt na pražském Žižkově. Šlo o hodně dramatické chvilky – musely být připraveny ústupové cesty pro štáb i pro herce. Točilo se na tři kamery najednou. Dva dny po natáčení byl dům zbourán. Filmový štáb zavítal i do Českého Krumlova a na Slapy.

Hudbu k filmu měl původně zkomponovat Jindřich Brabec, mj. autor skladby Modlitba pro Martu. Ten měl ale tehdy zákaz, a tak jeho příjmení dostal aspoň hlavní hrdina snímku.
Všechny filmové písně v podání Heleny Vondráčkové vyšly později i na gramofonových deskách.
Na komedii Jen ho nechte, ať se bojí, se můžete podívat 2. a 3. 7. na Televizi Seznam

Super.cz


Časová osa článků