Věra Chytilová

Věra Chytilová Profimedia.cz

Natáčení Kalamity Věry Chytilové se protáhlo. Film provázela nepřízeň počasí i normalizačních cenzorů

Filmy Věry Chytilové jsou plné satirické nadsázky a bez příkras zobrazují mezilidské vztahy i stav soudobé společnosti. Kvůli své upřímnosti čelila režisérka průběžně nejrůznějším obstrukcím a její filmy byly střídavě zakazovány a povolovány. Ona se ale své svébytné umělecké vize snažila prosazovat i přes nepřízeň normalizační cenzury.

Také její komedie Kalamita je prostoupena satirickým podtónem, a dokonale odráží čs. realitu z přelomu 70. a 80. let. Hlavním hrdinou snímku je upřímný, mladý idealista Honza Dostál, kterému se pořád zdá, že nic nemá cenu, ale on chce se svým životem něco udělat. A tak opouští vysokou školu, a po vzoru rodinné tradice se stává železničářem. Celý Honzův život je jedna velká kalamita, ale ta sněhová přijde až s jeho první samostatnou jízdou.

Décziho skvělá trubka

Honzu ztvárnil začínající Bolek Polívka. Po jeho boku se ve filmu objevili mj. Dagmar Bláhová, Jana Synková či Zdeněk Svěrák. Další výraznou osobností, kterou Chytilová do filmu přizvala, byl jazzman Laco Déczi. Ten se sice objevil jen v epizodní úloze strojmistra Doudy, nicméně se svou trubkou se postaral o působivý hudební doprovod filmu.

Ve filmu okouzlila Zdeňka Svěráka, svádět ale měla jiného. Aby byla krásná Slovenka ještě víc sexy, nosila paruku

Co si vymínil Svěrák

Zajímavé je, že Laco Déczi měl původně hrát výraznější roli učitele, ale zřekl se jí, a tak do ní Chytilová nakonec obsadila Zdeňka Svěráka. Traduje se, že roli přijal pod podmínkou, že na něj režisérka nebude řvát.

Jen pro silné nervy

První dáma českého filmu byla totiž proslulá svým drsným chováním. Na herce křičela, a také kameramanům nadávala a občas je prý neváhala praštit. Jednou dokonce hodila plechovku od filmu na střihače. Leoš Suchařípa, který s ní točil Faunovo velmi pozdní odpoledne, musel brát prášky na uklidnění, jinak by spolupráci psychicky nepřežil. S Tomášem Hanákem, kterého obsadila do Kopytem sem, kopytem tam, se pohádala a vzteky ho podrápala na zádech. Atakdále. Spolupráce s ní byla zkrátka jen pro silné nervy.

Místo sněhu pěna

Natáčení bylo rozdělené do pěti etap a probíhalo vždy v zimě v letech 1978 a 1979. Neobešlo se bez problémů. Sněhu bylo buď příliš mnoho, nebo příliš málo. Pak se přidala také chřipka, která postupně vyřadila z provozu prakticky celý štáb, čehož na Barrandově využili k zastavení natáčení. Bolek Polívka měl totiž točit v Karlových Varech Baladu pro banditu a její produkce musela skončit před začátkem filmového festivalu.

Natáčení Osady Havranů nebyl žádný med. Herce trápil mráz i komáři. A kam se vlastně poděl Havranpírko?

Během nedobrovolné pauzy se Chytilová pustila do Panelstory a teprve po její finalizaci dotočila v roce 1980 Kalamitu.

Vlivem dalších okolností se nepodařilo natočit pád laviny jako ucelenou scénu, takže se musela dotáčet v létě. Namísto sněhu se použila hasicí pěna.

Točilo se i se strojvůdci

A jak vznikaly scény, při kterých Bolek Polívka řídí vlak? Mašinu buď táhl jiný vlak a herec při tom jako by ovládal řízení. Pokud záběr nedovolil jinak, seděl také v křesle strojvedoucího, ale ruce patřily některému ze zkušených mašinfírů, kteří se natáčení zúčastnili.

Cenzoři se vyřádili

Cenzoři sice udělali četné škrty už ve scénáři, ale s natočeným materiálem pak stejně nebyli spokojeni. Nelíbilo se jim, že voják hraje karty, místo toho, aby odhazoval sníh. Vadila jim také slovní spojení jako „myslet“, „perspektivy“ nebo „jenom se nepředposrat“. Film šel do tuzemských kin 1. ledna 1982, ale v Praze bylo jeho promítání zakázáno. Pokud jste ho dosud neviděli, můžete se na něj podívat 20. října na Televizi Seznam. 


Časová osa článků