Perličky z natáčení potrefené komedie Slaměný klobouk: Hrzán na záchytce, nemocný Menšík i nešťastná scéna s lepidlem

Co se stříbrného plátna týče, první filmovou verzi Slaměného klobouku natočil už v roce 1928 francouzský režisér René Clair. O 43 let později spojil Oldřich Lipský síly se svým profesním parťákem, scenáristou Milošem Macourkem (✝75), a výsledkem jejich spolupráce byla další skvělá komedie plná zmatků, omylů a nedorozumění, při které diváci slzí smíchy.

Za vše může kůň

Příběh je v zásadě prostý – pařížský bonviván Maurice Fadinard (Miloš Kopecký, ✝73), který je finančně na dně, se rozhodne pojmout za ženu nezkušenou, leč finančně zajištěnou Helenku Nonancourtovou ( Iva Janžurová) (81), jež je dcerou zelináře (Vladimír Menšík, ✝58).

V den svatby se ještě naposledy sejde v lesíku se svou milenkou ( Jana Šulcová) (76), jenže během dostaveníčka sežere jeho kůň slaměný klobouk vdané paní Anais ( Květa Fialová) (✝88), která je tu se svým milencem, poručíkem Emilem ( Pavel Landovský (✝78)).

Záletná panička se ale nemůže vrátit k žárlivému manželovi (Ilja Prachař, ✝81) bez klobouku, a tak Emil žádá po Fadinardovi okamžitou nápravu. A kolotoč plný komediálních skečů, do kterého nasedla naše nejlepší herecká špička, se roztáčí.

V dalších rolích můžeme vidět mj. Jiřího Hrzána (✝41), Stellu Zázvorkovou (✝83), Helenu Růžičkovou (✝67), Josefa Kemra (✝72), Josefa Hlinomaze (✝63) či Františka Filipovského (✝86).

Neřízené střely Hrzán a Lanďák

Jiří Hrzán se jednou postaral o pořádné pozdvižení, které odnesl celý štáb a nejvíc ze všech kolega Karel Effa (✝70) v roli starosty. Scéna, kdy starostovi spadne na hlavu kbelík s lepidlem, se měla točit v neděli, a Effa musel přijít na plac už v nekřesťanských 5 hodin ráno. V maskérně ho potřebovali náležitě nalíčit a pomazat lepidlem, což trvalo skoro čtyři hodiny.

V 9 hodin byli všichni připraveni, jenže Hrzán nikde. Až později se zjistilo, že ho den před tím zadržela policie a odvezla na záchytku, kde se probudil až kolem poledne, a na natáčení už nedorazil. A tak se ten den odpískal a Effu zase odličovali. Když se scéna připravovala napodruhé, v maskérně už lepidlem šetřili.

Na place nebyl spoleh ani na Pavla Landovského. Na natáčení přišel párkrát pozdě, ale u něj se to prý nijak zvlášť neřešilo. Na jeho „rozevlátost“ byli všichni zvyklí.

Janžurka se bála o kolegu

Iva Janžurová vzpomínala, že její filmový otec Vladimír Menšík byl během natáčení hodně nemocný. Herečka ho proto v každém záběru mimo kameru pozorovala, zda se nesloží. Naštěstí se tak nestalo, a nic nepozná ani divák – Menšík svůj výkon odvedl na sto procent.

Film se točil mj. v Praze na Josefově v Maiselově ulici a v zámeckém parku v Hoříně na Mělnicku. Je jen škoda, že se k němu naše televize chovají macešsky a příliš často ho nevysílají. ■