Vlasta Burian byl králem komiků.

Vlasta Burian byl králem komiků. Profimedia.cz

Legendární král komiků přišel ze dne na den o veškerý majetek: Skončil jako pomocná síla na horské chalupě

„Haló? Firma Tintítko? Má poklona. Zde kancelář doktora Fauknera, u telefonu pan Ducháček. Slečno, prosím vás, buďte tak hodná, je tam pan šéf? Já vím, že jsou dva, ale já bych prosil toho, jak chodí k nám, jak vždycky… ten, ten malej takovej… ano… né, ten ten, jak vypadá jak opice, jak mu řík… co? Né, ten, jak mu říkáme Tarzan! Jéjej… My jsme spojený? Promiňte laskavě, já jsem… slečna to předala, já nevěděl… Já jsem vás chtěl moc prosit, jestli byste nám něco na náš palmární účet nedal… Nedal. Že jsem uhod…“

Těmito slovy se Vlasta Burian (9. 4. 1891 – 31. 1. 1962) předvedl v jedné scéně filmu Ducháček to zařídí (1938). Král komiků ale perlil i v dalších veselohrách – namátkou C. a K. Polní maršálek (1930), To neznáte Hadimršku (1931), Funebrák, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Anton Špelec ostrostřelec (všechny 1932) Revizor (1933), Nezlobte dědečka (1934), Tři vejce do skla (1937), U pokladny stál (1939), Když Burian prášil, Katakomby (oba 1940) či Přednosta stanice (1941).

Herec, zpěvák i sportovec

Základem Burianova herectví byla výrazná gestikulace a skvělé parodování hudebních nástrojů a cizích jazyků. K jeho oblíbeným rekvizitám patřily také uniformy. Své umění předváděl nejen na stříbrném plátně, ale i ve vlastním divadle, které založil už v roce 1925.

Kromě toho měl i neobyčejný sportovní talent – každý den jezdil na kole, hrál výborně tenis a exceloval i v hokeji a v boxu. Dokonce nějaký čas chytal v bráně za fotbalovou Spartu.

Úspěch se u nás neodpouští

Ve své době byl Burian hereckou megahvězdou, čemuž odpovídaly i jeho honoráře a životní styl. Byl tak populární, že se jeho tvář a jméno často objevovaly i v reklamě. Jenže v českém rybníčku se úspěch neodpouští, a tak byl po válce popotahován za údajnou kolaboraci s nacisty. Přestože se před soudem obhájil, nebylo mu to nic platné.

Odseděl si tři měsíce natvrdo a po odpykání trestu přišel nejen o divadlo, ale i o veškerý majetek – například jeho luxusní vilu v Dejvicích s tělocvičnou, bazénem a tenisovým kurtem přeměnili na školku.

Z bohatého krále komiků, který pět let nesměl vystupovat, se pak ze dne na den stala pomocná síla na horské boudě v Krkonoších. Ke kumštu se sice nakonec vrátil, ale už to nebylo ono. Útrapy se podepsaly nejen na jeho vitalitě, ale i na zdraví.

S Ninou v dobrém i ve zlém

Herec měl ze vztahu s tanečnicí Annou Emílií Pírkovou dceru Emílii (✝84), která přišla na svět v roce 1912. K ženění s její matkou se ale neměl. Svůj život spojil o sedm let později s jednou ze svých fanynek Františkou Červenkovou (✝69), která se prý vsadila s kamarádkami, že ho dostane do postele. Po představení si k němu přišla pro podpis, zapovídali se a nakonec z toho bylo pozvání na skleničku vína. A po půlroční známosti i svatba.

Manželství, které trvalo 42 let, ukončila až Burianova smrt. Král komiků říkal své ženě Nina a vypráví se, že na ní byl hodně závislý. Například si přál, aby chodila na každé jeho divadelní představení a vždycky čekal, až ji uvidí sedět v lóži. A když byla náhodou nemocná, byl na jevišti mikrofon napojený na telefon, takže mohla všechno poslouchat z domova.

Baarová si dala říct

Jen jednou se jeho manželství otřáslo v základech – to když se Burian při natáčení Lelíčka ve službách Sherlocka Holmese zakoukal do mladičké Lídy Baarové (✝86). Uvažoval prý dokonce o rozvodu, ale Nina mu zatnula tipec.

Zašla za Lídinými rodiči a ti dceři flirt s ženatým Burianem rozmluvili. Komikovo manželství bylo nakonec opravdu pevné. Když v lednu 1962 zemřel na plicní embolii, Nina za ním odešla o pouhých 9 týdnů později. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků