Jan Werich

Jan Werich Profimedia.cz

Bolestná ztráta publika, útěk před nacisty i nešťastná anticharta: I takový byl život Jana Wericha (✝75)

Legendární herec, klaun a filozof Jan Werich se narodil v roce 1905 na pražském Smíchově. Jeho otec byl úředníkem v pojišťovně, matka pocházela z rodu Choděrů, který provozoval známou restauraci. Mezi rodiči to jednu dobu hodně skřípalo, a tak se od sebe na čas odloučili.

Malý Jan byl podle tehdejšího zvyku svěřen do péče otce. Z té doby se dochovaly jeho dojemné dopisy matce, v nichž je však vedle smutku patrný rovněž talent humoristy a kreslíře. Po nějaké době se k sobě rodiče opět vrátili. Události ve světě i v rodině se odrazily ve Werichově pozdější tvorbě a filozofii.

Se svým kumpánem a pozdějším kolegou z Osvobozeného divadla Jiřím Voskovcem (✝76) se Werich setkal poprvé jako sedmiletý na rohu Panské ulice a Příkopů. Později spolu studovali na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici a pak také na Právnické fakultě. Studia práv však brzy zanechali, neboť už tehdy u nich převážil zájem o kinematografii; kromě toho psali kritiky, básně a humorné scénky. Nejvíce času trávili oba mladíci v kavárnách, kde vymýšleli gagy.

Divadlo se kupodivu líbilo

V roce 1927 spolu odjeli do rodného domku Jiřího Voskovce na Sázavě. Začali tu psát divadelní kus, který později nazvali Vest Pocket Revue. Mělo se jednat o jednorázové představení pro Voskovcovy spolužáky z Dijonu. A hleďme, amatérský kus se líbil natolik, že jej mladí kumštýři museli v malostranské Umělecké besedě opakovat.

Hra měla nakonec 208 repríz! Nyní již komická dvojka V+W vstoupila do Osvobozeného divadla, pro něž napsala mnoho her. Svou klauniádu podpořila dvojice i tvorbou filmovou. Obtížná doba divadlu nahrála a z komedií se brzy stala satira. Není divu, že oba klauni se po roce 1937 dostali do hledáčku nacistického Německa.

Dvojí exil

Když bylo v roce 1938 Osvobozené divadlo z politických důvodů zavřeno, byli hlavní tvůrci Voskovec, Werich a Jaroslav Ježek (✝35) nuceni uprchnout do Ameriky. A nikoho nejspíš nepřekvapí, že se umělecky prosadili i za velkou louží. Účinkovali dokonce na Broadwayi a později měli vlastní pořad v rozhlasu.

Nakonec to byl pouze Werich, kdo se po válce vrátil domů. Ježek v roce 1942 zemřel a Voskovec po příjezdu do Československa neunesl tíživou atmosféru nastupujícího komunismu a odjel navždy do USA. Jan Werich pak pokračoval v herecké i literární tvorbě, převážně s novým kolegou Miroslavem Horníčkem (✝84).

Bolestná ztráta publika

Jan Werich sice navázal na předválečnou tvůrčí éru, nicméně komunistický režim ho silně omezoval. Poté, co podepsal prohlášení Dva tisíce slov, sice přímo zakázán nebyl, ale de facto neměl do čeho píchnout. Bez publika se mu žilo těžko, a možná i proto nakonec podepsal Antichartu. Přátelé pro něj ale měli pochopení a neměli mu to za zlé.

Například Jiří Voskovec po jeho smrti v jednom z dopisů napsal: „… myslím, že ho trápilo, že těm podvodníkům nalít a podepsal ten protichartový dokument. Chtěl to odvolat, ale lidé mu to rozmluvili.“

Kamarádi a obdivovatelé na stárnoucího a často nemocného Jana Wericha nezapomněli a navštěvovali ho v jeho bytě na Kampě, z čehož vznikla krásná svědectví ve formě nahrávek nebo knih. Jan Werich zemřel 31. října 1980. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků