Hlavní obsah
Článek

Nedávno uplynul rok ode dne, kdy navždy odešel legendární Luděk Munzar (†85) – umělec s výrazově bohatým herectvím, který během kariéry ztvárnil na jevišti, v televizi i na stříbrném plátně řadu nezapomenutelných rolí.

Luďku Munzarovi (20. 3. 1933 – 26. 1. 2019) se občas říkalo „český Paul Newman“. Bylo to nejen proto, že ho u nás daboval, ale i kvůli tomu, že oba sdíleli stejnou vášeň pro automobilové závody.

Ovšem na rozdíl od amerického kolegy měl Munzar k autům vřelý vztah už od dětství: „Já jsem se do autodílny narodil. Měl jsem strýčka, který měl autodopravu. Od dětství jsem tam pomáhal,“ řekl pro Český rozhlas.

„Rychlá kola“ měl herec opravdu v krvi. Však také s kopií kultovního Tatraplánu Sport 602 získal v roce 1989 titul mistra Evropy v závodech veteránů. Během dospívání měl ale i další sen – chtěl se stát vojenským stíhačem. Doufal, že se dostane na pilotní školu a těšil se, jak na něj poletí holky, až bude nosit uniformu. Tento sen si splnil aspoň částečně a udělal si pilotní průkaz. Za knipl pak usedal i v seniorském věku, když už měl potíže s chůzí.

Proč za sebou zavřel dveře

V roce 1956 absolvoval Munzar DAMU a od roku 1957 byl v angažmá v Národním divadle, kde působil 33 let. V 70. a 80. letech patřil k hercům, kteří utvářeli podobu zlaté kapličky, a na jejím jevišti exceloval v mnoha představeních: Romeo a Julie, Jindřich V., Srpnová neděle, Naši furianti…

Odešel pak z vlastní vůle, protože se neztotožňoval s novým polistopadovým vedením divadla. „Já jsem odešel dobrovolně, protože se změnily podmínky i poetika divadla. Nechtěl jsem toho být účasten a sedět někde v rekvizitárně nebo šatně a trousit jedy. Tak jsem se sebral a odešel jsem pryč,“ uvedl v talkshow Karla Šípa Všechnopárty.

Luděk Munzar se objevil také v řadě filmů, připomeňme například Dědeček automobil (1956), Atentát (1964), Pod nohama nebe (1983) nebo Lev s bílou hřívou (1986). Víc příležitostí mu ale dala televize, kde se zaskvěl mj. ve filmu Ubohý pan Kufalt (1981), historickém seriálu Zlá krev (1986) či v dramatech Pilát Pontský, onoho dne (1991) a Příběh kriminálního rady (1994). Nezapomenutelný byl též jako zasvěcený průvodce v pořadech o rozhlednách, památných stromech a vodních pramenech.

Se sklářskou píšťalou

Ovšem jeho nejznámější televizní rolí byl Jakub Cirkl v Dietlově seriálu Synové a dcery Jakuba skláře (1985). Sklářského mistra hrál přesvědčivě, ale zpočátku neuměl foukat do píšťaly, takže sklo za něj tvarovali skuteční mistři.

Nicméně po čase ho naučili dělat půllitry, a dokonce k nim i přilepovat ouška. A také mu řekli, že pro sklářské řemeslo má talent, což byla velká pocta.

Na příkaz z nejvyšších míst musela být ale do seriálu vložena i scéna, kdy jeho hrdina vstupuje do KSČ. Scenárista Jaroslav Dietl ji prý napsat nechtěl, a tak Munzarovi (kterému se do ní nechtělo ani omylem) řekl, ať si ji tam „nějak přidá“, protože jinak by seriál nemohli dotočit.

Munzar to pak popsal slovy: „V díle, který se odehrával v roce 1945, jsem přišel za Petrem Kostkou, který hrál mého syna, a řekl mu něco ve smyslu: Ty tady, člověče, furt sedíš, pořád něco děláš, dej mi přihlášku do strany, ale hlavně se musíš pořádně nažrat.“

V kruhu rodinném

Luděk Munzar byl dvakrát ženatý, nejdříve s loutkoherečkou Naděždou Munzarovou (87), s níž měl dceru Johanu (57). Jeho druhou ženou se stala první dáma českého divadla Jana Hlaváčová (†85), která přivedla na svět druhou dceru Barboru (52). Slavný herec zemřel 26. ledna 2019 ve svém domě v pražských Modřanech na následky prodělaných vážných onemocnění.

Reklama

Další články

Načítám